Recenze: BROTHERS OF METAL – Fimbulvinter /2024/ AFM Records
Nebudu zde
jásat nad držením se svého kopyta a boje za „true metal“, ani si hrát na „lepší lidi“ a dehonestovat BROTHERS OF METAL za hojné využívání provařených klišé. Na metalové klasice jsem vyrostl z puberty a pokud něco máte trvale zažrané pod kůží a doslova zakódované v DNA, horko těžko to můžete ignorovat. Pokud budu tvrdit něco jiného, budu lhát do kapsy především sám sobě. BROTHERS OF METAL kromě klasického základu jedou po kolejích zcela standardního, současného power metalu s orchestrálními aranžemi, kterýžto přístup mi už občas vrže mezi zuby, nicméně v jejich případě moje uši nijak netrpí, spíše naopak.
Můžou za to v zásadě dvě věci. Tou první je solidní songwriting a tou druhou v jednom balíku je vnitřní napětí a tah kupředu bez přehnaného patosu a exhibice svalů ad absurdum. „Fimbulvinter“ naopak působí sympaticky civilně a nehraje si na těžké umění. BROTHERS OF METAL, ať už je to práce producenta nebo záměr kapely samotné, to s orchestrací nepřehánějí a drží je pevně na uzdě. Výsledná působivost z valné části leží na charismatickém vokálu Ilvy Eriksson, vokály jsou vůbec silnou stránkou BROTHERS OF METAL a bez nich by album dost možná kroužilo kolem šedi průměru. Takto skladby příjemně jiskří a já mám tendenci podupávat si nohou no rytmu. Co mi možná trochu schází, je výraznější kousavost skladeb, deska je taková „hodná“ a sametová, na druhou stranu má potenciál oslovit i tu sortu posluchačů, která by jinak metalové album obešla hodně velkým obloukem. Chytlavost songů a jejich vstřícnost směrem k posluchači mě dokáže v řadě případů spolehlivě odradit a měl jsem trochu problém i s „Fimbulvinter“, ovšem album na mě nepůsobí jako laciný pseudometal z nákupního portálu. Album je skvěle produkčně ošetřené, možná je té dokonalosti až příliš, ale to je spíš o mém osobním nastavení. Skladby navíc nejedou podle jedné uniformní šablony, což se naplno projevuje až po několikerém poslechu, kdy se derou na povrch vyloženě hitové skladby a spolu s nimi i drsnější pasáže včetně epických poloh a dochází a na vzdušnější, baladické skladby.
Jakkoliv to možná vypadá, že popisuji bombu sezóny a album roku, tak daleko rozhodně nemířím. „Filmbulvinter“ si myslím ani takové ambice nemá, nicméně se jedná o výborně složenou, výrazově pestrou power metalovou desku, obsahující řadu silných momentů, klišé neklišé. Ona ta zdánlivá obyčejnost a nestavění se na odiv v první řadě, aby mě všichni viděli, slouží BROTHERS OF METAL zcela ku prospěchu.
Medyed
facebook.com/brothersofmetalofficial/
youtube.com/brothersofmetalofficial
instagram.com/brothersofmetalofficial/
Komentáře