Recenze: BONDED - Into Blackness /2021/ Century Media Records
Bernemann a
jeho parta evidentně chytli slinu a po roce od vydání debutu servírují druhý zářez do pažby ve své diskografii. Komu zachutnala třaskavá směs z debutového kotoučku zvaného „Rest In Violence“, ten dostává v „Into Blackness“ důstojný nášup v momentě, kdy si předchozí album stihlo akorát tak pořádně sednout a posluchač tak tak zvládl vytrávit. Nejsem kámoš přemíry kvantity, to si raději počkám delší dobu na pořádné album, než býti zahlcen průměrnou produkcí naředěnou přílišným kvaltováním, ať už ji předcházejí sebeušlechtilejší důvody.
Čekal jsem zabijáckou a neurvalou smršť, likvidační thrash metal, moje přání je však vyslyšeno pouze zčásti. Album obsahuje znatelně více výraznějších melodií, které ostrou hranu mírně obrušují a musel jsem si chvíli zvykat. Rozhodně se neopakoval scénář z loňského roku, kdy jsem recenzi doslova vyplivl po pár posleších. „Into Blackness“ mě na první dobrou prostě nechytlo, přitom kapela neudělala žádný mílový skok kupředu, spíš se drží toho „svého“ a pouze přidala špetku chytlavosti a tam mi způsobila onu „velkovýkrmovou“ pachuť v dutině ústní. S odhadem jsem se kapitálně sekl, místo strhujícího běsu přišel běs kultivovaný, je jen otázkou, kam až cílená kultivace postoupila a jak dalece má bestie zkrácený řetěz a pěstěné drápky. Počáteční rozčarování (to nebylo zas tak kolosální, abych nenašel odvahu desku doposlouchat) začalo chladnout a na povrch se konečně prodraly jasnější kontury desky, která zpočátku nevypadá, že by chtěla někomu poupravit zubní vzorec. Žádnou drtivou ránu do úsměvu jsem po první srážce s „Into Blackness“ neutrpěl, jinak jakože v rychtyku, deska má slušnou dynamiku, společně s výraznou melodikou to nezní vůbec špatně. Jenomže prvotní účinek alba je tak nějak slabší a ten očekávaný nápor endorfinů se nedostavuje s tou rychlostí, jakou bych čekal. To bylo taky důvodem, že jsem „Into Blackness“ na čas odložil, řekněme na příhodnější období - třeba ještě ukáže svou divočejší stránku, nebo to naopak bude bez větší změny a bude definitivně jasno.
Po uplynulé pauze neříkám, že se dějí věci nevídané, ale je to přece jen o něčem jiném. BONDED naštěstí neujeli na mainstreamové vlně a melodiím ponechali přesně tolik prostoru, tak akorát aby muziku příliš nezasvinily a aby fungovaly ve prospěch celku. V porovnání s „Rest In Violence“ na mě „Into Blackness“ dělá dojem ucelenější kolekce s jasnějším směrem a výraznějším rukopisem. Nehledě na výraznější melodiku (o chlup, nedalo mi to a udělal si simultánní porovnání obou alb), BONDED ukazují světu svou variabilnější polohu, přitom to ovšem nevypadá na vyměknutí. I ta bída o nosné nápady není tak šílená, jako mi připadala těsně po vydání a já upřímně řečeno netušil, o čem kromě pocitů trudomyslnosti budu psát. Takový průser „Into Blackness“ v žádném případě není, nepůsobí však s takovou rychlostí. Potřebuje více času, aby přesvědčilo, i za tu cenu, že někteří nevydrží a poohlédnou se po jiném matroši s rychlejším počátečním účinkem. Finální dojem je dosti odlišný od toho počátečního, „Into Blackness“ funguje trochu jinak, než debut, přestože se od staršího sourozence výrazově příliš neliší. Má ale poněkud odlišnější atmosféru, kterou je nutno se chvíli prokousávat, než se album dokáže zavrtat do patřičné hloubky. Průser se nekoná, zrušte poplach!!!
Medyed
Komentáře