Recenze: BOLVERK - Uaar /2022/ WormHoleDeath Records
Smutní a melodičtí 
jako SÓLSTAFIR a brutální jako MARDUK… tolik vzletná slova z promo materiálu. Ještě se uvidí, to říkám já.
Co ovšem nelze norské skvadře BOLVERK upřít, že jejich snažení nepostrádá osobitý přístup a zajímavou atmosféru. Na BOLVERK lze nádherně demonstrovat, že každý nemusí ve snaze překročit těsné black metalové mantinely znít jako x-tý klon BEHEMOTH (při vší úctě k Nergalovi a spol.). BOLVERK to určitě nevzali za špatný konec - technika, melodie, brutalita, stylová forma řádně uvolněná, to všechno tam je bez toho, aby se z muziky stal přeplácaný a nesourodý binec, který nakonec netuší, kam směřuje a uždibuje od každého kousek a nic pořádně.
Atmosférický kontext a vypilovaná technika k neurvalosti black metalové složky pasuje bez zádrhele, BOLVERK se nepochybně podařilo vystihnout ideální bod, přes který přejít by už mělo dost rušivý efekt a kam už se nepustí. Takto si album ponechává významně syrovou tvář a zároveň nepůsobí příliš „akademicky“. Surový a řekněme umělecký pohled na metalový extrém se v kompatibilní rovině ne vždy potkají, „Uaar“ je jedno z alb, kde mě to zase po delším čase netahá za uši ani z jedné strany. Zvuk kytar, ostrý a zároveň neortodoxní, dává vyniknout jejich náladotvorbě. Jejich zvuk a melodika jsou pro sílu atmosféry desky zásadní, na nich stojí a padá veškeré napětí, které mě jako magnet drží v pohotovosti celou stopáž i přes fakt, že mě album nijak minimálně během prvních dvou tří poslechů nijak zvlášť nebavilo. Pouze jsem spíše podvědomě cítil, že tam „něco“ je, na co si ještě chvíli počkám a pak se teprve ukáže, jak jsem výrazivu BOLVERK schopen porozumět. „Uaar“ však nakonec chápu více, než jsem čekal. BOLVERK se neženou za „moderními“ směry a spíše si vyšlapávají vlastní cestičku, což se jim momentálně daří více než dobře.
Organické a vpravdě spontánní propojení několika odlišných metalových světů v podání BOLVERK funguje neobyčejně, zhola nic mi na albu nepřijde jako by do něj nepatřilo. Široké spektrum nálad a temných barev, variabilní sktruktura skladeb od syrové brutality po technické přemety a provzdušněné pasáže (se SÓLSTAFIR nemám bližší zkušenost, takže z mé strany nelze posoudit, jak dalece se jejich tvorba na výrazu BOLVERK projevila) vystupují do popředí a opět se stahují, aby se přelily do další emoční roviny. Je s podivem, jak pevně to všechno drží pohromadě a navíc jak originálně to zní. Rád bych popsal jedním slovem, ale to dost dobře nejde. Není to black metal v běžném slova smyslu, progresivní metal možná a ne tak docela, post tendence všemožného druhu „Uaar“ obchází širokým obloukem, sem tam se objeví náznak klasického rockového riffu…takže vážně netuším, jak výstižně popsat, co se na „Uaar“ vlastně děje. A děje se toho velmi, a je to hodně dobrodružné a trochu i šílené, a aby ne - už jste viděli, aby běžný, řekněme průměrný člověk namaloval něco, co vypadá jako obraz od Hieronima Bosche? Já taky ne, a v tom to vězí - někdy je rozhodně ku prospěchu věci nebýt úplně „normální“.
Medyed
facebook.com/BolverkBandNorway
Komentáře