Recenze: BLOODYWOOD - Rakshak /2022/ vlastní vydání
Tak a jsem zmaten…
indičtí BLOODYWOOD to drhnou po vzoru amerického rap a nu-metalu, něco je však jinak a nemůže za to pouze nezanedbatelný etnický a zcela autentický prvek - vedle angličtiny ve značné míře dochází i na mateřštinu (hindština a padžábština) - spojením dvou hudebních světů se BLOODYWOOD podařilo stvořit desku, která chytla pod krkem i takového skeptika v záležitosti těchto stylů jako já, a to i době vrcholu jejich obliby. Vliv nu-metalu a groove elementů jsem vydýchal tak akorát u Maxových SOULFLY a tím to pro mě haslo. BLOODYWOOD jsou však natolik autentičtí a zároveň zajímaví, že mě přiměli se u nich na chvíli zastavit a věnovat jim náležitou pozornost.
Na BLOODYWOOD jsem narazil někdy před třemi lety, podle jedné skladby se tak dalo maximálně tušit, ale rozhodně už ne natvrdo říci, že tahle kapela má potenciál na to posadit na pozadí globální publikum. Forma pro mě není nic, co bych považoval za revoluční, rapující a melodický vokál, jednou v čisté, pak v hrubé poloze, mohutné a brutální kytary - vše tu bylo během pětadvaceti let v mnoha podobách. Vtip je ve způsobu, jak se toho BLOODYWOOD chopili. I když mě stylové pojetí nikterak nepřekvapuje, stále mám pocit, že mám před sebou něco nevšedního, co mě láká bez ohledu na skutečnost, že tento styl bych za běžných okolností cíleně nevyhledal. BLOODYWOOD nezní ani náhodou lacině, základního materiálu se chopili s lehkostí, šikovností a s citem pro strukturu skladeb. „Rakshak“ je ostatně nu-metalová škatulka příliš těsná, kromě častého rapování a vypjatých melodických pasáží se BLOODYWOOD dotýkají moderního melodického mainstreamu, zde podotýkám jsou lacinost a vtíravost téměř úplně eliminovány ve prospěch naléhavosti a drtivé energie. Zvuk kytar je příjemně mohutný, razantní přesná rytmika žene skladby dopředu, etnické nástroje pak do muziky ideálně pasují (názvy po mě nechtějte, zas takový expert nejsem). Dosti častým nešvarem tohoto typu alb byla značná jednotvárnost, se kterou jsem se těžko srovnával. „Rakshak“ je v kontrastu s repre vzorkem groove, nu a rap-metalu velmi pestré album nepostrádající moment překvapení a schopnost zaujmout posluchače neotřelými postupy a kombinacemi.
Nejsilnější momenty alba jsou napěchovány v jeho první polovině. Tím však nechci tvrdit, že dál se koná strmý sešup směrem k podprůměru, album je poutavé jako celek bez závažnějších přešlapů, ale první polovina je parádní hukot a ta druhá je taková klidnější. Je zde samozřejmě možnost, že jak si na desku postupně zvykám, hladina adrenalinu adekvátně klesne. Každopádně „Rakshak“ není žádná bezbarvá tuctovka. Je barevné, intenzivní a přitažlivé, při poslechu absolutně neřeším, že se jedná o styl, pro který jsem často neměl zrovna přívětivá slova. V případě BLOODYWOOD však nemám absolutně problém, „Rakshak“ se mi točilo v přehrávači poměrně dlouho a určitě jsem se nenudil. A to už je co říct - ve většině případů tam rotuje něco úplně odlišného. Takže něco v těch BLOODYWOOD asi přece jen bude, nedokážu to přesně pojmenovat, ale musí se to slyšet, potom si buď zaťukáte na čelo nebo „to“ uslyšíte taky. Jiná možnost v největší pravděpodobností neexistuje.
Medyed
Komentáře