Recenze: BLOODBATH - Survival Of The Sickest /2022/ Napalm Records
Nevím jak vy, ale
já jsem z posledních alb BLOODBATH dobit jak čerstvý účastník profi ligy, který dostal těžkou nakládačku od mistra světa v těžké váze. BLOODBATH lze za dvě dekády existence považovat za veterány death metalu, nicméně jsem je začal vážněji pobírat až s příchodem Nicka Holmese. Pravda, hanba mi za moje ignorantství, ale právě v tomto období pro mě BLOODBATH mají ten správně syrový, chorobný a zatuchlinou až za humna čpící odér. Předchozí alba „Grand Morbid Funeral“ a „The Arrow of Satan is Drawn“ mě totiž naprosto zmasakrovala a jako uhranutý se k nim neustále vracím. To je také ten hlavní důvod, kvůli kterému jsem dychtivě očekával následovníka.
„Survival Of The Sickest“ je v základu stejné a přece v mnohém jiné, což je slyšet hned na první pokus. Nejmarkantnější změnou je výrazně průzračnější zvuk, můžu brblat jak chci, platné mi to je asi tak jako oční kapky na žaludeční nevolnost. Zvouček připomíná spíše alba před „Grand Morbid Funeral“, tudíž a nýbrž…inu jářku - ubylo nánosů koroze, BLOODBATH už prostě tolik nechrastí. Album je stále příliš čerstvé na nějaké definitivní soudy, nicméně na mě taktéž působí méně syrově a dojmem částečného obnovení symbiózy hrubosti a technické preciznosti, sice ne v takové míře, jako je ke slyšení na „The Phantomless Mastery“, ale k jistému naleštění došlo. Nejblíže má k atmosféře novinky pravděpodobně album „Nightmares Made Flesh“, ale ani zde nenacházím příliš repetic a už vůbec ne nedostatek invence. Každá deska BLOODBATH bez výjimky si vede vlastní existenci a přináší mírně odlišný přístup. BLOODBATH sice nechrastí nánosy koroze, ovšem zvuk není z těch řídkých, to jen abychom si rozuměli. „Survival Of The Sickest“ řeže jako patologův skalpel, je drtivý a hutný, pouze kdosi vykopl dveře na patologii a nastal drobet průvan. Pokud bych předchozí dvě desky mohl zařadit bez dlouhého přemýšlení do švédské death metalové školy, „Survival Of The Sickest“ dostal silnější americkou příchuť. Souhra obou stylů funguje bezvadně, ten ždibec Floridy styl BLOODBATH skvěle provzdušňuje a albu přidává na švihu, drtivý tah kupředu a chorobná atmosféra zůstává zachována v plné míře.
Ačkoliv jsem maličko brblal, když jsem zjistil, že „Survival Of The Sickest“ není tak masivně podladěné a nezní tak špinavě jako předchůdce, jsem k desky opět odvařen, lapen a sežrán zaživa. I když je „Survival Of The Sickest“ do detailu propracovanou desku, nijak to nesnižuje její vražednost. Malinko rozpačitý jsem byl pouze při prvním poslechu, dál už mi stoupá tlak, krev se mi hrne do hlavy a krvaví mi pohled. Zabijácký otvírák „Zombie Inferno“, smrtící mix old schoolu na všechny způsoby, s thrash metalovým chuťovým ocáskem v pozadí jako průzkum bojem vytvoří průsek a začíná nehorázná mela. Ani tak moc nezáleží na rychlosti, jako spíše na důrazu, „Putrefying Corpse“ není žádný rychlík, přesto se jedná o slušný masakr a jednu z vůbec nejsilnějších skladeb na albu. Kvalitativní rozdíly mezi skladbami jsou ale tak titěrné, že jako top skladbu jde vytáhnout prakticky každou. Přesto nadrzo vytáhnu ještě pár skladeb, které mě jakože „více baví“ - valivá „Carved“ a závěrečnou dvojici „Environcide“ a „No God Before Me“ - skvělý kontrast mezi zcela odlišnými polohami, jedna razantní výplach a druhá ploužící se jako polomrtvé stíny za neduživým pohřebním spřežením. Závěr „Survival Of The Sickest“ je opravdu impozantní a svádí k jedinému možnému kroku - stisknout znovu „Play“ a vzhůru do dalšího kola!!!
Medyed
Komentáře