Recenze: BLACK STAR RIDERS – Wrong Side Of Paradise /2023/ Earache Records

BLACK STAR RIDERS prodělali po skvělém albu „Ahother State Of Grace“ personální tsunami, kdy ze sestavy odešel mimo jiné i Scott Gorham, poslední, kdo figuroval v THIN LIZZY, díky nimž a jejich uctění BLACK STAR RIDERS vnikli.   Měl jsem proto jistého lufta z toho, jak se s tím Rickie Warwick jako ústřední postava kapely, obklopen obnovenou sestavou popasuje, výkonnostní laťka byla posazena velmi vysoko a dorovnat ji není vůbec žádná prča. Ovšem světe div se, někdy to jde tak dobře, že na to zírám s hubou dokořán.

Kdo je na BLACK STAR RIDERS byť zčásti naučen, naskočí na čerstvou vlnu jako zkušený surfař, „Wrong Side Of  Paradise“ obsahuje materiál, který se dokáže předchozí desce přiblížit na dostřel a to je myslím si výsledek slušný, ba dokonce velmi dobrý. Syrový, písničkový hard rock dostal s „Wrong Side Of Paradise“ ostřejší hrany při zachování typické tváře BLACKSTAR RIDERS, skladby jsou nenuceně chytlavé bez laciných tanečků a mají solidní šťávu, prostě vše, co mi převelice imponovalo na albech předchozích. Kam sáhnu, nešlápnu vyloženě do prázdna. Pokud se ke slovu už už hlásí o trochu slabší chvilka, vždy dojde na nápaditý moment, ať už je to zajímavá vyhrávka nebo sólo. Album se drží v tempu od úvodní a titulní „Wrong Side Of Paradise“ a od druhé poloviny směrem k závěru příliš neztrácí na důrazu ani kvalitě. V závěru navíc přichází s velmi silným tabákem – netypická „This Life Will Be The Death Of“ přichází s dosti odlišnou náladou, málem se až do rámce desky nehodí ale skladba je to náramná. Šlapavá „Cut´N´Run“ na to jde zhurta, tvrdost a melodika v luxusním balení s příjemným prskáním hammondek vytahuje spolu s předchůdkyní závěr alba do slušných výšin. Dál zbývá už jen „Suspicious Times“ a ta to nejen sama vytrhne, ale završuje závěrečný trojboj v poměrně velkém stylu. Já vím, začal jsem od konce, ale proč ne, postupně od začátku to patlají všichni, tak máte alespoň nějakou, byť dílčí změnu. Krom trojice závěrečných pecek nelze opomenout dvojici „Hustle“ a „Better Than Saturday Night“. Chytlavost a nápaditost těchto kousků si nezadá se skladbami, které zazářily na starších albech, tím však nechci říct, že album zachraňují právě tyhle dvě věci a ty zbývající tahají za kratší konec pomyslného provazu s nudlí u nosu. Ono je v zásadě jedno, kterou ze skladeb pasujete za hitovku, hitový potenciál mají naprosto všechny, akorát ta hitovost u BLACK STAR RIDERS nemá ty hitové parametry, na jaké jsme zvyklí u toho nejprofláklejšího hudebního konzumu. V našem případě jde o příjemně nakažlivé vibrace a momentální nastavení sluchového aparátu konkrétního posluchače. Taková „Riding Out The Storm“ mi zrovna připadala jako chudší příbuzný a stačilo pár poslechů navíc a začala správně jiskřit, po nudné šedi ani stopy. Další dána na solar přichází se syrovou „Pay Dirt“, v kontrastu s odhlečenou „Riding Out The Storm“ účinkuje jako výbuch plynojemu. Co to slyším? To znám! No rychtyk, „Crazy Horses“, megahitovka od The Osmonds, předělaná s citem pro duši originálu, elegantně posunutá do fazóny BLACK STAR RIDERS.

„Wrong Side Of Paradise“ je vůbec docela barevné a pestré album, nesázející na jeden, dva vzorce. Díky tomu drží posluchače ve střehu díky solidnímu citu pro moment překvapení, není skladby, která by postrádala zajímavé momenty a výraznou měrou se podobala některé další. A to není věru špatné vysvědčení po předcházejícím albu, sápajícím se po značení „opus magnum“ BLACK STAR RIDERS.

Medyed

blackstarriders.com/

facebook.com/BlackStarRidersOfficial/

instagram.com/blackstarriders/

YouTube kanál BLACK STAR RIDERS