Recenze: BLACK PALLE – Black Palle /2020/ WormHoleDeath / Vlad Promotion
Mnohdy máme pocit, že klasický metal je dnes 
především dobová záležitost, doména pamětníků mezi kapelami a fanoušky rovněž. Když už tomu začínám pomalu věřit, objeví se smečka, která mi nenuceně nacpe do uší takový metal s velkým „M“, že je ta nostalgická nálada pryč rychlostí, jako praskne jarová bublina. Finští BLACK PALLE nehledí směle kupředu, nehledají nové obzory a nelámou si mozkovny žádnými inovacemi. BLACK PALLE se usadili proti proudu času ve zlatých osmdesátkách, která byla „Nezbedná a divoká“, bušilo se do „Kovadliny“, kula se „Britská ocel“ a „Bestie“ našla své číslo i pod „Pevnou rukou zákona“.
Syrový hard rockový základ, nabroušený zvuk a punková spratkovitost, to vše si BLACK PALLE vzali za své zatraceně válí!!! A pak je úplně jedno, že rochní v koupališti, které bylo otevřeno veřejnosti před čtyřiceti lety a během té doby zde byly provedeny jen minimální udržovací práce. Ano, nebyly, protože jich nebylo vůbec třeba. Kvalitní materiál a fortel těch, co tohleto stavěli, bohatě stačí na to, že tahle luxusní stavba stále stojí v celé kráse i po těch letech, co mezitím uběhly.
Dost rádoby vznešených keců, vzhůru k obsahu samotného alba. Od prvních taktů nemůže být pochyb, s čím máme co dočinění. BLACK PALLE jsou plnokrevná metalová klasika, syrová a upřímná. Zapomeňte na jakoukoli progresi, zde se hraje absolutně tradičně, ovšem nápaditě a s odzbrojující energií a upřímným zápalem pro muziku. Naprosto skvělou lze shledat skutečnost, kterak se prolínají úplně původní heavy metalové kořeny s ostřejšími prvky, které vstoupily do hry pár let po nich. A ještě lepší je slyšet, jak v popředí jsou prapůvodní rockové principy, definující heavy metal definitivně jako rockový subžánr, pevně ukotvený v rockové evoluci. Se současnými zvukovými možnostmi lze starý dobrý heavy metal jenom zesílit, zdůraznit jeho přednosti. BLACK PALLE hrají klasický metal, který ani na chvíli netrpí neduhem ztěžklých nohou, místo těžkých kanad slyším lehkost tanečních polobotek. Vedle příjemné metalové sveřeposti, dochucené přirozeným a sympaticky ležérním vokálem jako vystřiženým z punkové éry, se mi převelice líbí ta lehkost a skotačivost – prostě a jednoduše – žádná křeč a silácká póza.
BLACK PALLE spáchali zcela jednoznačně vykající album, které je ve všech ohledech plnokrevná metalová klasika, ovšem bez náznaků vody v motorovém oleji a funění do kopce. Dalo by se i očekávat, že jim od druhé půle alba začne docházet kyslík a vatovitých výplní začne přibývat. To se naštěstí neděje a právě od půle hracího času se naopak celá ta pařba teprve rozjíždí a rozhodně se je na co těšit. Svižná metalová jízda na rychlý převod, zřetelný rockový základ, hravá nápaditost a celková šťavnatost a příjemný říz všech skladeb bez výjimky je to, co mě na BLACK PALLE chytlo za slabinu a co mě velice baví.
Medyed
Komentáře