Recenze: BENEDICTION – Scriptures /2020/ Nuclear Blast
Již téměř nečekané oživení britské legendy po dvanáctile
té (počítám-li správně čas od poslední fošny „Killing Music“) albové pauze mi přivodilo významný euforický stav. Nová deska kapely, která spolu s pár dalšími v důsledku může za můj srdcový vztah k tradičnímu death metalu, to je důvod k byť komorní oslavě případně lehké pařbě. BENEDICTION sice poslední dobou objížděli koncertní pódia, ale že se dočkám nového alba, to se donedávna rovnalo malému zázraku, pokud jste to někdo věděl delší dobu dopředu, tak já tedy ne. Nevím jak pro Vás, ale pro mě je to sakra událost. O to veselejší pak je zjištění, že se za mikrákem opět objevuje Dave Ingram (i když Barneyho jsem na prvním albu měl taky rád a můj respekt má i Dave Hunt). Volejte sláva a tři dny se radujte!!!
Že se nebude jednat o bouři ve sklenici vody, dal rázně na srozuměnou klip ke skladbě „Stormcrow“ (pro připomenutí jej dávám znovu pod recenzi), jeho syrovost a ponurost zpracování byla famózní. Dave jako vládce podsvětí a death metalový guru trůnící v masivním křesle je nápad hodný potlesku. Teď ještě říci to „B“, totiž jak si stojí zbytek skladeb. Mnohá očekávání vzbuzuje srážka tradiční řemeslné řezničiny se současnými studiovými možnostmi včetně omlazené rytmické sekce a očekávatelný by byl rovněž očekávaný tvůrčí přetlak, který se na albu uvolnil – málo platný, dvanáct let prostě není standardní několikaletá pauza mezi nahrávkami.
A jeb ho!!! Mráz běhá po zádech, tohle prostě trhá beton na kusy! Úvodní „Iterations Of I“ je to staré dobré řemeslo, důstojná citace atmosféry „Transcend The Rubicon“ bez nedůstojné nostalgie. Současné nahrávací možnosti a dravější rytmika polily ducha death metalu živou vodou a výsledek je uchvacující!!! BENEDICTION jako parta drsných kovotepců párají čelní pancíře tanků jen tak ruční flexou, jako by to byl papír. Má očekávání nebyla zrovna přízemní, ale „TOTO“ jsem nečekal, na prdel posazen, oči šejdrem, hubu dokořán, kolem hlavy mi sviští kusy žhavé oceli – je jen záležitost času, kdy to schytám a budu vyřešen. „Scriptures In Scarlet“ dokončuje to, co nestihla úvodní pecka. Tohle je poloha, ve které mám BENEDICTION nejradši, nádherné středně rychlé, skoro až punkové tempo, těžký přímočarý riff a přesné důrazné bicí. Jednoduché, rázné a naprosto přesvědčivé, a stačí to na řádný binec, co Vám natáhne jednu přes gesicht a Vy za tu mrdu ještě uctivě poděkujete, tomu se říká vrchol diplomacie!!! Variabilnělší „Crooked Man“ postupně graduje z valivého rytmu, posléze opět vzduchem létají rozžhavené špony a všudy čpí železo jako v kovárně za plného provozu. „Sormcrow“ jsem zčásti rozebral úvodem, sympatický thrashový riffostroj vklíněný do tradičního death metalového vzorce zní maximálně svěže a o nějakém zadýchávání se s postupem odehraného času nemá cenu vůbec bavit, tahle ocelárna jede na maximální obrátky. V „Progenitors Of A New Paradigm“ se ozývá další legendární hlásek – Kam Lee, který bezvadně do tohoto prostředí jako stylotvůrce pasuje. Ač relativně hlasově podobní řvouni, jsou Dave a Kam poměrně od sebe dobře odlišitelní a tenhle duet skladbě skvěle prospívá, stejně jako milé thrashové úkroky stranou. „Rabid Carnality¨“ využívá ten nejklasičtější výraz BENEDICTION, který známe. Bezvadně to sviští kupředu, v zatěžkaných momentech to příjemně mrazí z působivé atmosféry. Naprostá hitovka na mém soukromém žebříku je ovšem „In Our Hands, The Scars“. Syrová rubanice postavená na sekaném riffu, energetický výplach bez vad na kráse, vyrovnaný mix thrash a death metalu a především nakažlivá pecka!!! Temnější poloha BENEDICTION roztahuje křídla s „Tear Off These Wings“. Odlišná, temná nálada skladby, navzdory typické výstavbě působí o dost více ponurým dojmem Je složité hovořit o vrcholech alba, laťka kvality nekolísá prakticky vůbec, ale kdyby přece jen, zde je jeden z vrcholů. „Embrace The Kill“ vrací otáčky na vyšší orbit a nohy samovolně podupávají a křepčí, jakoby je zasáhl tanec svatého Víta. Typický rukopis sekerníků Brookese a Rewa se nemá šanci oposlouchat, na tohle syrové řemeslo mají pánové léta patent. Namlsán hltám „Neverwhen“, další peckou ve středním rychlostním stupni, vyšperkovanou melodickým sólováním a střídáním temnějších a nátlakovějších pasáží. Ovšem ta paráda přenáramná nastupuje s „Blight At The End“. Tohoto jsem se ještě nepřežral, a to zdůrazňuji, téměř třicet let si tuto šmakuládu užívám bez příznaků zavzdušnění, takto mám BENEDICTION zafixované od pubertálních let a je naprosto skvělé si je užívat stejně, i když pohled do zrcadla svědčí od jistém opotřebení věkem. „We Are Legion“ seká kolem sebe hlava nehlava, thrashing opět vystrkuje růžky jako šneček, který má poněkud temný pohled a na ulitě les ostnů a pyramid. Strhující a explozivní, bez prostoru na vydechnutí, závěr hodný mistrů!!!
„Scriptures“ není vůbec špatné album, ono není dobré ani velmi dobré. „Scriptures“ je totiž pro BENEDICTION definitivním potvrzením vlastní nesmrtelnosti, mistrnou exhibicí, ukázkou od mistrů, jak se dělá death metalová tradice, prostá nánosů letitých usazenin. „Scriptures“ je vynikající!!!
Medyed
Komentáře