Recenze: BEHEMOTH - Opvs Contra Natvram /2022/ Nuclear Blast
S BEHEMOTH to 
mám jak na houpačce, jednou nekritické euforické stavy a jindy mě nechávají stoicky klidným. Možná je to tím, že jejich tvorbu porovnávám se trojicí pro mě nejbližších alb „Satanica“, „Thelema.6“ a „Evangelion“. Je zde pak několik desek, které kolem mě jen tak prošly a zmizely za obzorem. K posledním dvěma studiovým počinům jsem si cestu hledal dosti dlouho, byť jejich kvalita je zřejmá. BEHEMOTH rozhodně potemněli a nejsou už tím technicky do nanometru vyleštěným tělesem a delší doba, než jim to nakonec zblajznu, je mnou brána jako naprostá nutnost. BEHEMOTH znatelně narostli v emoční rovině a byl jsem pln očekávání, jací budou BEHEMOTH roku 2022, páč paměťová stopa skvělého „I Loved You at Your Darkest“ a rovněž skvělého „The Satanist“ je stále živá a výrazná.
Jsem rozpolcen…moje pragmatické já nemá pražádný problém, Nergal je schopný a talentovaný skladatel a nenechal nic náhodě, vše je do posledního detailu promakané a těžko bych, pokud nebudu záměrně zákeřný a zlomyslná mrcha v jednom, našel vyslovený průser. Ovšem moje emotivní já se má na pozoru, děje se něco, co se snažím pojmenovat a vyvarovat se fatálních soudů. „Opvs Contra Natvram“ na mě působí zcela jinak v porovnání s komplet diskografií a nemám jednoznačnou odpověď, zdali je to úplně dobře nebo úplně špatně. Deska má zcela odlišnou atmosféru, jakkoliv nemám pochybnosti, koho že to poslouchám. „Opvs Contra Natvram“ mi při prvním poslechu připadala „vyrobeně“ podle zadání a emočně hodně placatá. Postupem času se ta trpká pachuť ve značné míře rozpustila pod přívalem silných momentů, kterých „Opvs Contra Natvram“ naštěstí obsahuje stále více, než dost. Asi největším problémem pro mě bude na poměry BEHEMOTH poměrně přístupná a snad vůbec nejčitelnější struktura skladeb, což je věc dosud neslyšená. „User-friendly“ přístup mám léta spojen s úplně jinou sortou kapel a ani ve snu mě nenapadlo, že se toho dočkám zrovna u BEHEMOTH. Přitom úvod alba má sílu mě vyzout z bot - „Malaria Vvlgata“ je strhující bouře, kdy nemám co bych dodal, následující košatější klipovka „The Deathless Sun“, v porovnání s tím, co se mnou dělala (nebo spíše nedělala), boduje bez větší námahy. „Ov My Hercvlean Exile“ se rovněž směle zařazuje mezi vítězné momenty, i když jsem si musel dát několik poslechů navíc, než jsem se zvládl naladit na shodnou vlnovou frekvenci a neplatí to pouze o pár skladbách, ale o komplet celém albu. „Off The War!“, zprvu přehlížená, postupně v mých uších vyrostla doslova v tažnou skladbu. Ne tolik typická „Once Upon A Pale Horse“ a z řetězu utržená „Thy Becoming Eternal“ obstarávají velmi vydařený závěr, zakončený „Versvs Christvs“. Zde se dá mrazivá atmosféra doslova krájet a vše nasvědčuje tomu, že tentokrát jsem stahoval kalhoty příliš daleko před brodem.
„Opvs Contra Natvram“ stále drží velmi vysoký kvalitativní standard, jen mám trochu lufta z toho, že to tímhle směrem bude pokračovat i nadále. Vzhledem k tomu, že jsem vždy a bez výjimky alba BEHEMOTH vstřebával delší čas, nebudu činit předčasné závěry. Tentokrát jsem svůj vnitřní hlas zvládl umlčet, ale červík pochybností začal hlodat.
Medyed
instagram.com/behemothofficial/
Komentáře