Recenze: BEAST IN BLACK - Dark Connection /2021/Nuclear Blast
Dvouletý cyklus vydávání 
studiových alb začíná nabírat na železné pravidelnosti, „Dark Connection“ masíruje své věrné jako třetí dávka přímočarého adrenalinu během čtyř let. Jakkoliv mi může spojení metalu a disko bzukátek včetně dalších kokotin připadat bizarní a totálně vlezlé, děje se tak a BEAST IN BLACK nejsou jediní (jestli bohužel nebo hurá, to raději nechám na vás). O tomle BEAST IN BLACK jsou - chytlavost a výrazné melodie. Melodie jsou v duchu koncepce poněkud vtíravé jak voda po holení, ale BEAST IN BLACK disponují jedním z nejlepších rockových, resp. metalových zpěváků současnosti zvoucím se Yannis Papadopoulos. Ten je schopen zachránit situaci troufám si říci i v případě, kdy by zbytek kapely shledal geniálním předělat „Bílou orchidej“. Yannis, tedy ne že by instrumentální sekce byla nějak ultramizerná, vytahuje BEAST IN BLACK minimálně o patro výše, dokáže pro mé uši občas velmi bizarní disco momenty dostat do poslouchatelné formy.
Oprostím-li se od alergie na všechna ta bzukátka a prskátka, co se na „Dark Connection“ snaží div se nepřetrhnou dělat „atmošku“, zůstává tu posluchačsky nepříliš náročné písničkové hard´n´heavy album. Sem tam hodně vtíravé melodie však Yannis dokáže naservírovat natolik luxusním způsobem, že při plném vědomí, že já vlastně sladký nerad, mu to sežeru a ještě se mi to i líbí. Třeba to vypadá, že jsem si tohle album vybral jako otloukací kousek a hromosvod, na kterém si vybiju své negativní emoce a dokážu si, že jako publicista třídy čert čtvrté kategorie stojím, tak říkajíc na správné straně bojiště a preferuji ty „lepší“ kapely, abych sám sebe utvrdil v tom, že také patřím mezi ty „lepší“. Vypadat to může jak chce, nicméně BEAST IN BLACK je nutné přiznat jednu zásadní věc, a to, že jejich metalový lunapark velmi dobře funguje, je velmi dobře postavený a o zábavu zde není nouze. Skladby mají velmi dobrou razanci, nechybí jim nosný nápad a jsou velmi dobře vystavěny. Občas se tam na můj vkus ta disko koule motá až příliš a snaží se potlačit kytary do role křoví, aby se mohla, mrcha jedna nablýskaná, předvádět v plném světle.
Co skladba, to potenciální hit, případně singl. Hitové ambice „Dark Connection“ jsou nesporné, o tom není sporu od prvních taktů „Blade Runner“, což je razantní otvírák jako swiňa. BEAST IN BLACK hodně slouží ke cti, že se slepě nedrží jednoho vzorce a s přehledem čerpají z rockových zdrojů jako kompletního celku. Vzdušná „Bella Donna“ je to jasným dokladem, na povrch sice vyplouvají ve věším objemu popové melodie, ale veškeré pochybnosti zadupává do země vyloženě skvělý základní riff a neméně skvělý refrén. Pokud zkousnete pop / disco synťáky a odsunete je trochu stranou, lze celkem pravidelně zaslechnout ne zrovna slabé hard rockové vibrace, nejsou tolik vystavené na odiv, ale jsou tam, to mi věřte, zkuste zrovna následující „Highway To Mars“. Vaší pozornosti by neměla ujít „Moonlight Rendezvous“, spolu s „Blade Runner“ a „Bella Donna“ jedna z absolutních hitovek tohoto alba, sice na ostatními skladbami trochu vyčnívá, ale ne zas tolik, aby zadupala „Revengeance Machine“, ta se poněkud více utrhla ze řetězu a hned je to znát - energie srší na všechny strany, což nepřetrhne ani trocha toho elektronického prskání. Vydržet do konce se u téhle desky rozhodně vyplatí, buď vás definitivně oddělá jako finální bizár, nebo vám spadne brada, na co si BEAST IN BLACK troufli. Dvě předělávky v závěru alba a obě dvě nehorázná kláda na zpracování, no prostě žádná zívačka. Jako první od odnesli MANOWAR s „Battle Hymn“, a musím div ne smeknout, tahle předělávka se opravdu povedla. Ovšem druhá oběť na řadě je „They Don´ t Care About Us“ a nikdo menší, než Michael Jackson…no slušný, pustit se do tohohle, to chce pořádnou kuráž. Ale dopadlo to, a význačný popový kus dostal zajímavou podobu.
Tak to mám za sebou. Přežil jsem, a ani mi to nemuselo politicky myslet…
Medyed
facebook.com/beastinblackofficial
Komentáře