Recenze: BASTARD - Alchymie D.N.A. /2022/ Warner Music
Po tom, co 
BASTARD s předchozím albem chytli „Druhou müzu“ a nešlo jim to vůbec špatně, chvíle pravdy nastává až teď. Místo druhé mízy totiž často přichází první infarkt…ne, nechci sýčkovat hnedle od začátku, není k tomu pořádný důvod. Jedna obava ale hlodala, a to ta, že „Alchymie D.N.A.“ vyšumí stejně rychle, jak začala působit. Album vskutku funguje ihned a bez vzájemného oťukávání, je posluchačsky velmi vstřícné a chytlavé, takže proto ty mé počáteční strachy, jakým fofrem se pozitivní náboj spolu se solidně zvednutou hladinou adrenalinu odporoučí. Ale ono neé, „Alchymie D.N.A.“ je slušný držák.
Předchozí desku mám už jaksepatří zažranou pod kůží a chca nechca prostě srovnávám. Pořád mám neodbytný pocit, že „Druhá müza“ pořád o chlup vede - aby ne, měla o dva roky víc času, aby se pořádně uhnízdila. Nastavím-li kritéria nastejno, tj. pokud si vzpomenu, jak na tom byla začátkem roku 2020, „Alchymie D.N.A.“ je velmi zdatným sourozencem. Směr nastolený předchozí deskou dostal ucelenější a soudržnější formu. Pomezí hard rocku a metalu jde BASTARD evidentně k duhu, elegantní hitovost se neplácá v laciných pózách, což je jednoznačná deviza společně se skladatelskou a instrumentální úrovní. Přitom „Alchymie D.N.A. je poslechově příjemné a písničkové album, žádný instrumentální a technický alpinismus se nekoná (kdo to čekal? Já tedy ne), album příjemně plyne s nenuceným šarmem a chytlavostí. Výslednému dojmu výrazně napomáhá vysloveně skvělá produkce, která zvuku desky ponechává rockovou, případně metalovou dravost a zároveň mu umožňuje zaplnit prostor, až mám pocit, že album hraje všude kolem mě. Tahle vybalancovanost ve všech směrech ovšem smrdí sterilitou a často se tak i stává, nikoliv však v případě „Alchymie D.N.A.“. První čtveřice hitovek to odpálí ve velkém stylu a věru není jednoduché takto nastavenou výkonnostní laťku držet až do položky třináct. Pátá v pořadí, balada „Otázky“ je přesně to, co jsem jako puberťák z duše nenáviděl - „ploužák“ emerického typu, jen ty květáky na hlavě tomu chybí. To bych ale nesměl tenkrát potkat Ozzyho a „No More Tears“ a zjistit, že i tenhle typ skladeb lze dělat s noblesou a bez metráků cukrové vaty. A to je přesně ten případ, „Otázky“ jsou noblesní a podmanivou ukázkou balady bez laciných součástí - skvělé! „O nás bez nás“ - jízda pokračuje, a jak jednoduché to může být, když máte silný ústřední nápad a pořádnou melodii. Smekám před aranžemi, a to nejen a u tohoto songu, ale před zaranžováním alba jako celku. Lehká forma a „Čas odejít“, ocitnutí se na tenkém ledě nasládlého pop-rocku se nekoná, jindy bych šel ten to cukroví zapít něčím hořkým, ale všeho je tak akorát a já zjišťuji, že se dobře bavím (nebo už vážně stárnu a řadu věcí už neřeším). „Když chlapi stárnou“ by mohla být i o mě, ale nechci na myslet na čím dál rychleji pádící roky, dvojice „Když chlapi stárnou“ a „1000 přání“ je hitový tandem jako to zvíře domácí ve chlívku zavřené…znáte??? Zdatně jim sekunduje i „Starý vlk“, s blížícím se závěrem se rozhodně nezvolňuje, i když jedna rauchpauzu si ještě dáme - „Tanec ve dvou“. Tuhle pauzu si ale nechám líbit, balady se na „Alchymii“ nadmíru povedly a jak jsem na ně mnohdy vysazený, zde si je naopak užívám. „Zakázané ovoce“ možná pobralo výraznosti nejméně ze všech, ale vzhledem k čerstvosti desky je na definitivní soudy příliš brzy. „Pal to čert“ si vytáhla třináctku a nemyslím si, že by byla smolná, jako závěrečná hitovka funguje více než dobře.
Dal jsem „Alchymii“ myslím času dost na to, že si můžu dovolit konstatovat, kterak si aktuálně BASTARD vedou. „Alchymie D.N.A.“ je dobře napsané, chytlavé hitové album se značnou přidanou hodnotou pro značný počet poslechů. Deska se rychle neoposlouchá a má hodně dlouho co nabídnout. Pokud jde o to, jak se BASTARD povedlo navázat na předchozí album, tvrdím na tomto místě, že „SEVERNÍ PÓL DOBYT“.
Medyed
Komentáře