Recenze: BAJONET – Kult Kurev /2020/ Support Underground
Navnaděn předchozím počinem „Sirota“, očekávání má nebyla zrovna titěrná
. Můj tehdejší objev Ameriky v domácích vodách mě více, než zaujal. Syrový a řádně nabroušený thrash metal s ničím se nemazající, to je právě to ono, co mi dodává energii potřebnou k duševní očistě a vymetení všemožnými kokotinami zaprasené mozkovny. Pevni v postoji a názoru, pokračují BAJONET tam, kde dozněl poslední tón „Siroty“. BAJONET pilují vlastní náhled na thrash metal, který dostal silně nihilistický pohled na bytí lidské rasy a její působení na sebe samu. Stará škola vládne všemu, co určuje hlavní směr stylu kapely, je to prostě ten starý hlučný bordel, nijak kompozičně složitý, s jasným cílem a prostředky, za nic se neschovávající a nehrající si na těžké a seriózní umění – prostě drsná a syrová pumelice mezi oči, a až potom je čas srovnat si v hlavě, cože se to vlastně stalo.
Vlastní náplň obou CD působí jako drsný a surový časosběrný dokument, natočený nezávislým filmařem v zóně válečného konfliktu a v sociálně vyloučených lokalitách, a jedno je v jakém nešťastném koutě světa k tomu došlo. Nic se neupravuje, nic se ze záznamu nevystřihává, hrubá a nekompromisní autenticita jako svědectví, co jsme jako druh vlastně zač. Divákům tuhnou rysy, ti se slabším žaludkem začínají blednout, v rohu místnosti jsou prvním nebožákům podávány uklidňující medikamenty. Jisté je jedno – mnohým se otevřely oči a ztratili poslední zbytky iluzí, odměnou jsou noční můry a špatně spaní.
„Kult Kurev“ silně působí i po grafické stránce – povedený rozkládací digipack se dvěma disky, tematicky rozdělnými na „kruhy“ – „Kruh Krve“ a „Kruh Hoven“ - s akademickou mluvou si BAJONET hlavu nelámou, drsný sloh s muzikou skvěle spolupracuje a jinak si to ani neumím představit, i když prča by to byla, možná až nehorázný bizár, spojit syrový thrash metal s kultivovanými texty. Grafika, nikterak prvoplánově brutální, působí však v abstraktní rovině se stejnou účinností. Vzhledem ke stopáži obou disků by asi nebyl problém oba spojit dohromady, nicméně této cestě rozumím jako záměrné koncepci, která navíc není jen tak jako plácnutí do vody a ostřeji odděluje obě roviny a dvě strany příběhu – následek a příčinu (třeba zbytečně fantazíruju a už si představuju něco, co možná ani kapela sama neměla v úmyslu, ale na mě oba „kruhy“ přesně takhle působí). Nato, jak je „Kult Kurev“ sveřepá a syrová deska, je překvapivě pestrá. Nezůstává pouze u variabilní struktury skladeb (úsporná stopáž max přes dvě minuty a méně), vokál se také nedrží jedné konstantní polohy a ječí mnoha různými způsoby, recituje, chroptí, aby posléze šplhal do vřeštivých poloh, blízkých kuchání a čtvrcení vlastizrádce za středověku. Když k tomu přičtu osobitou atmosféru zmaru, beznaděje a neklidu, kterou je „Kult Kurev“ naprosto nasáklý, vychází mi z toho velmi působivý a silný zážitek. Ten ale nebude úplně pro každého, „Kult Kurev“ jako značně specifická záležitost nebude mít půvab pro masové publikum, pro jedince a skupinky „bytostí“ třebas jako já (robim si prču) se ovšembude jednat o zážitek vpravdě nemalý.
„Bajonety AUF!!!“
Medyed
©PAŘÁT 2020
Komentáře