Recenze: AVATAR – Dance Devil Dance /2023/ Black Waltz Records
Spadlo mi 
šuple (chápat jako huba dokořán), když jsem loni v srpenci uzřel v O2 Aréně AVATAR in natura. Do toho momentu mě v podstatě nezajímali, maje je zaškatulkované někde poblíž toho nejmainstreamovatějšího pop-metalu, jaký si lze představit a nechtělo se mi jimi vůbec ztrácet čas a energii. Že jsem opět zmýlil (už to je dávno daleko častěji, než jednou za deset let), mi dali jasně najevo právě v Práglu minulý rok. S AVATAR jsem se mezitím zvládl řádně seznámit a mohu říci mimo jiné toto: „Tímto prohlašuji, že ten pop-metal odvolávám, možná nejsem vůl, ale jsem korunovanej!“
Do blázince přijel cirkus…přesně tohle mě napadlo, když jsem konečně absolvoval vlastní zkušenost s AVATAR. Živelná a strhující živá prezentace mě dokázala přesvědčit a přiměla mě poslechnout si aktuální album AVATAR, které jak z udělání zrovna vyšlo v čase, kdy jsem se těmito švédskými samorosty zrovna blíže zabýval, přesněji jejich podle mého prozatím nejlepšího alba „Hail To Apocalypse“. AVATAR se vymykají žánrovým kritériím a dělají to tak, jako by to byla běžná věc, kterou zvládne i Pepek Vyskoč poté, co se stal informátorem C.K. četnictva. Hravá ztřeštěnost AVATAR šikovně balancuje na tenké hraně sebeparodie, vyvážené skvělou instrumentací, jako vynikající muzikanti si to AVATAR mohou dovolit. Spojit zdánlivě nespojitelné bez rizika kočkopsího beztvaru je pro AVATAR přirozené prostředí. Vážně, po VALTARI neznám nikoho, kdo by takhle přirozeně a maximálně funkčně propojil maximum rockových a metalových výrazových prvků do jednoho celku. Je to naléhavé, hravé a rozverné, až z toho můžete vypustit duši. Obě kapely toho mají kromě originální kombinace stylu společného velmi málo, společnou však mají nenucenou eleganci a hravost.
Nálada ujetého kabaretu, umocněná charakterem vizuální stránky kapely, perfektně sedne k pestrosti skladeb. „Dance Devil Dance“ je všechno ostatní, jen ne usedlá a v kolenou ztuhlá deska, na což posluchači znalí tvorby kapely více než já berou jistě jako výchozí standard. Pokud je „Dance Devil Dance“ v něčem odlišné v porovnání s předchozími osmi (herdek, mám zpětně co nastudovávat) alby, byla by to živelnost a energie, jejichž objem je enormní. AVATAR se skvěle podařilo přenést energii svých koncertů do studiového záznamu, nemám sice tušení, jakým způsobem toho dosáhli, ale tipnul bych si na společné pobyty ve studiu a tu správnou chemii mezi členy. Jistě to samozřejmě nevím, pouze teoretizuji na téma velmi živé atmosféry alba. AVATAR jsou na „Dance Devil Dance“ tvrdí, hlasití a ani v nejmenším nepřišli o svou typickou estrádní fazónu.
Donedávna jsem nečekal téměř nic, jsa přesvědčen, že mě AVATAR minuli a míjet budou. Není temu tak, už ne… „Dance Devil Dance“ si mě zvládlo rychle a efektivně ochočit, baví mě velmi a stále na něm nacházím další zajímavé a pro ucho mé výživné momenty. Velevážené publikum, tohle vážně stojí za poslech, protože i ďábla to přinutilo tancovat!
Medyed
Komentáře