Recenze: AUTOPSY – Morbidity Triumphant /2022/ Peaceville Records
Nechutné, 
zatuchlé a neodolatelné! AUTOPSY jsou zárukou poctivého mrtvolného řemesla a nejinak je tomu i v případě „Morbidity Triumphant“. Mám to přece jen značně ulehčeno z toho důvodu, že už hoodně dlouho přesně vím, co se na mě chystá. Tahle deska není výjimkou a jedná se v podstatě o totéž v bledě zeleném, s čím jsem se srazil ze začátku devadesátek. AUTOPSY bych jednou větou popsal jako antitezi progresivního vývoje DEATH počínaje albem „Human“. AUTOPSY setrvali u syrového a přímočarého výrazu, ten ovšem vybrousili ke zvrácené dokonalosti. Morbidity Triumphant“ ocení především staří fanoušci, kteří vyrostli na původní podobě death metalu, album má přesně tu nemocnou atmosféru, kterou přetékaly death metalové stylotvorné skvosty koncem osmdesátek. Na druhou stranu nevidím pražádný důvod, proč by k němu nemohli najít cestu i mnozí mlaďoši, jen stačí vystrčit slechy z vlastní komfortní bubliny a nemotat se v jednom stereotypu. Když jsem já, zarputilý staromilec, v několika doložených případech porozuměl metal a death coru a kdoví čemu dalšímu, bude to jistě fungovat i obráceným směrem.
Jako bych byl součástí zvráceného děje krvavého hororu a četl myšlenky sériového vraha. Atmosféra desky je právě tím zásadním faktorem, který z kvalitního řemesla dělá řemeslo vynikající a s dobré old school death metalové desky desku skvělou. S rozjezdem úvodní řeže „Stab The Brain“ nemám důvod pochybovat, že jsem ve skvělé společnosti. Pach krve je všudypřítomný, zbytky těl se válejí všude kolem. Ani se nemá cenu ptát, co bude jako hlavní chod. Dále se nemá cenu ani moc rozkecávat, úvodní skladbou je vlastně definováno téměř vše, co bude následovat. Téměř, k doom, stoner nebo jak se tomu říká (ono je to vlastně úplně jedno) polohám dochází až ve třetí „The Voracious One“, skladba se houpe jako BLACK SABBATH v časech prvních čtyř alb a zdálo by se, že tyhle výlety se až tolik nepasují. Jenže se to má zcela obráceně, stačí si pozorně tuhle skladbu vyposlechnout drobet soustředěněji a zjistíte, že tahle kombinace je jednoduše geniální…nebo geniálně jednoduchá, jak chcete. Ve finále zjišťuji že se na tyhle „sabatovky“ předem těším a několikrát i v nedočkavosti přeskakuji a nenechám předchozí skladbu dojet do konce. Z podobného těsta je i „Born In Blood“, úvod je skvostně utahaný a zatěžkaný, pak se ale rozjede sekec podle staré receptury. Nápadů AUTOPSY evidentně neubývá a stokrát naruby otočené poměry okolního prostředí se na nich podepsaly zcela minimálně. Jakmile propukne vražedné šílenství „Knife Slice, Axe Chop“ završené punkem načichlou „Maggots In The Mirror“, nemám dalších otravných a úplně zbytečných otázek.
Tahle deska mě zvládá s přehledem rozemlít na sekanou, abych se s poslední skladbou „Your Eyes Will Turn To Dust“ zase poskládal dohromady jako nemrtvé monstrum. Vcelku se povedlo, až na to oko v hýžďových partiích, otočené ruce a nohy dozadu a hlavu obráceně. No nic, jdu se nechat rozemlít znovu, stejně jsem to měl v úmyslu.
Medyed
instagram.com/autopsyofficial/
Komentáře