Recenze: ATROPHY – Asylum /2024/ Massacre Records
ATROPHY, ač 
se po dvou albech roku 1993 odporoučeli do neexistence, zanechali na tváři thrash metalu nesmazatelnou stopu. Na přelomu osmé a deváté dekády nepochybně patřili ke kapelám, které byly u vzestupu žánru a na faktu, že jim nebylo dopřáno tolik zaslouženého věhlasu, mají zásluhu především vnější faktory a rozhodně ne kvalita kapely samotné. Ovšem co bylo, stalo se. Píše rok 2024, ATROPHY jsou zpátky a evidentně nemlátí prázdnou slámu.
Z dobové sestavy sice zůstal pouze frontman Brian Zimmerman, což sice může vyvolat vášnivé pře o tom, jaký smysl celý ten reunion má, ale podstatné je, jak na tom je návratové album. V tomto případě je ale naprosto jasno. Takový „wau“ efekt jako v případě „Violent By Nature“ se už jenom díky naprosto odlišné době logicky nedostavuje v míře devadesátkové, ale to je tak vše, co by albu mohlo chybět. „Asylum“ mi přijde jako krásná exkurze do thrash metalu zaslíbených časů za asistence současných zvukových možností. Hutný, řezavý zvuk a razantní kanonáda bicích žene skladby zostra kupředu, nápaditá melodika albu propůjčuje sympaticky osobitý feeling, známý už z prvního období existence ATROPHY.
„Asylum“, ač se nese převážně v razantním středním rychlostním tempu, nevykazuje přílišné známky motání se v kruhu kolem jednoho, dvou vzorců – naopak – album má svébytnou a silnou atmosféru, která neslábne ani v závěrečných minutách. Býti zásadovým hnidopichem, našel bych několik vlažnějších momentů a nějakou tu citaci nebo podobnost a není složité jim dát příslušné jméno. Jazýček pomyslných vah to ale nemá nárok převážit na druhou stranu. O návratech velkých jmen, a jsem přesvědčen, že ATROPHY velkým jménem jsou a mají na čem stavět, si můžeme myslet cokoliv včetně zištných úmyslů. Všemu brblání a silným řečem rázně zatne tipec vlastní zkušenost – stačí si album poslechnout pouze jednou v kuse a je vymalováno.
Nemusíte ani být skalním fanouškem thrash metalu, bohatě postačí mít alespoň trochu otevřenou mysl. Nespoutaná energie, výborné skladby a přirozená elegance byly hlavními tažnými elementy v období největšího věhlasu kapely a je tomu prakticky stejně i teď. „Asylum“ pak ani nemusí metat dvojitá salta vzad ani se jinak nutit do pozornosti, nemá to vůbec zapotřebí.
Medyed
Komentáře