Recenze: ASPHYX – Necroceros /2021/ Century Media
Hudba mého mládí, death metal staré školy- syrový, zatuchlý a čpící na sto hon
ů po smrti. Nikterak složité, však o to více účinné! O ASPHYX si můžete myslet mnohé, že zastydli v čase jako zachovalá fosilie dobrá tak akorát do muzejních sbírek, že mydlí stále totéž bez ohledu na okolní prostředí. Ano, ASPHYX mydlí stále totéž, stejný starý death metal jako počátkem devadesátých let – no a co??? Tohle smrtelné řemeslo jim udělalo jméno a ASPHYX je jedno ze jmen death metalu. ASPHYX jsou prostě kult a úšklebky modernistů s tím vyvedou akorát kulový s vrtulí. ASPHYX se do důchodu ani náhodou nechystají, minimálně poslední tři alba svědčí o přesném opaku.
Žádné překvapení v podobě experimentů, nebo dokonce stylového vývoje se nekonají, „Necroceros“ je typickým albem ASPHYX, jak jsme od nich léta zvyklí a co očekáváme. Jen mi přijde, že tohle album je přece jen jako celek o drobet svižnější, ale to nemění na výsledku skoro nic. Další album v řadě, a když je to vlastně pořád stejná maděra dokola, proč na to píšeš recenzi – mohli byste se oprávněně zeptat. Píšu, protože tradiční death metal v této kvalitě ve mě vždy dokáže probudit náctiletého usmrkance a probudí ony známé slastné pocity, které jsem zažíval tenkrát a užívám si je i teď, kdy bych z pohledu puberťáků už měl trénovat skoky do futrálu a prdění do hlíny.
Mluvil jsem o kvalitě, a ta je až překvapivá. „Necroceros“ úplně logicky vzbuzoval očekávání jistého standardu, hodného jména ASPHYX, ovšem co se na mě vyvalilo, má očekávání o dost překonalo! Pilotní singl „Botox Implosion“, výživná palba a skladba hodná označení death metal se vším všudy jako návnada na magora zafungovala bezchybně. Otázka další byla, zdali zbytek alba bude také taková pecka. ASPHYX se přece jenom vždy pohybovali v pomalejších tempech a s rychlovkami vyloženě neplýtvali, takže jsem nečekal album plné rychlých výplachů. Zvuk je jedna metalová paráda, je jednoduše řečeno famózní – zahuštěný, mocný a ostrý zároveň. Vokál rozebírat nemá příliš cenu, hlasový masakrózní patent Martin Van Drunnen, netřeba příliš představovat, specifická barva jeho hlasu je osobitost sama a ve spojení s energetickým zvukem vytváří smrtelnou kombinaci, která bez zádrhelů funguje napříč celým albem a já téměř marně hledám zavzdušněná místa. Silných nápadů mají ASPHYX stále chvályhodný dostatek, v zásadě není skladby, která by kolem mě prosvištěla bez povšimnutí aniž bych v ní nenalezl silný opěrný bod. I přes syrovou přímočarost je všech deset smrtelných ran, které „Necroceros“ obsahuje, poutavě strukturováno a působí jako deset smrtelných epidemií, jakoby současné zvukové možnosti zafungovaly na tradiční death metal jako mocný životabudič a přinejmenším zdůraznily jeho drtivou sílu – to ovšem není nijaká novinka, tento pocit mě přepadl již v souvislosti s „Death…The Brutal Way“, což je již letitější nahrávka, ale platí to pro ni stejnou měrou jako pro „Necroceros“.
Možná budu poněkud předbíhat, kvality „Necroceros“ prověří v konečném součtu až určitý čas, pořád je to velmi čerstvá nahrávka, ale dovoluji si tvrdit, že „Necroceros“ je prozatímní vrchol ASPHYX druhé etapy kapely s Martinem v sestavě. A pokud se budu držet při zemi a krotit účinky náporu vysoké hladiny endorfinů, „Necroceros“ se zcela určitě a bez zásadních potíží „Death…The Brutal Way, „Deathhammer“ a „Incoming Death“ kvalitativně naprosto vyrovná!!!
Medyed
Komentáře