Recenze: ASPERRA – The Way /2020/ vlastní náklad

Hýskov, respective okolí Berouna se znovu hlásí o slovo. Tentokráte se nejedná o true black metal, nýbrž o moderně střižený střižený metal s nejednoznačnou stylovou stopou. Debutové EP „The Way“, obsahující čtyři skladby, je pro mě takovou seznamovačkou, ASPERRA je co do služebního věku velmi mladou kapelou a první blízké setkání právě probíhá. Svůj stylový mix kapela sama nazývá „Mash-up metal“, trochu se obávám co na mě vyleze, kolikrát ty mixy všech možných stylů dopadly značně obskurně a navzdory úporné snaze o objevnost a originalitu to byla bída s nouzí. Ale nepropadejme trudomyslnosti předem a vzhůru vpřed, podívat se „The Way“ na chrup.

„Dream Away“ svižně kluše dle klasického schématu „sloka / refrén“, přehledná stavba a halekací refrén upomíná a emerický HC, slyšet jsou stopy melodické moderny švédského stylu (no helemese, to se nám to hezky tvaruje – tohle já léta letoucí moc rád), kytary se nespokojí jednou pevnou linií a tu a tam odbočí k hutnějšímu, až death metalovému, případně deathcorovému vyznění, rozhodně nezívám. Dar a prokletí v jednom zvaný chytlavost ASPERRA krotí s úspěchem, „Dream Away“ je chytlavá tak akorát, k mé radosti se podařilo vychytat tenkou hranici mezi chytlavostí a navoněnou vlezlostí, tady je vše v rychtyku a skladba leze do uší postupně, a ne způsobem tím, že poprvé prda a pak zívačka.

„Life In A Circle“ – ASPERRA vystrkuje drápky. Začátek působí jako alternativní brnkálismus, ale neeé, ve zlomku vteřiny nastupuje hardcorový feeling, kapele padnoucí jak íáčkovi oušiska, propleten s dalšími stylovými vlivy, přitom se zdráhám použít výrazu „croosover“, páč ten to taky není. Ostré kytary, sekaný riff, zpěvný refrén, solidní švih a energie – naživo to musí být slušný mazec. ASPERRA evidentně nenechali vše na metodě pokus / omyl, skladba je nápaditě poskládaná a pohráli si nejen s touhle skladbou. Zpočátku se to tak třeba nejeví, ale ty drobné nápady, plošně se vyskytující prakticky všude, fungují jako příjemné koření, čímž nevzniká UHO nýbrž chuťově příjemná a vyvážená krmě.

„Till They Perish“ – čekám na ještě větší přísun endorfinů. Tedy ne, že by předchozí dvě skladby byly jalové náhražky, toto říct, tak bych si ta trest musel vypláchnout hubu listerinem. A jeje, něco se děje, groove silný jako výbuch v Mlékárenském družstvu Julia Fučíka. Křížení IN FLAMES s BIOHAZARD zdá se funguje, sousedi se stěhují, pes a kočka zdrhli, mrkev na záhonku uschla…rychlý nátěr v závěru nemá chybu.  A pak, že to nepůjde…

„War Is On“ – adrenalin stoupá, tahle věc jako poslední v pořadí je již solidní zabiják. Při vší úctě k předchůdcům, ovšem že. Každá ze skladeb má svůj xicht, svou atmosféru, odlišný mix nejrůznějších vlivů, „War Is On“ má pro změnu nejvyšší podíl explozivní složky. Vokál je řádně naprdnutý, zvuk kytar ostrý jak břitva a hutný jako poctivý beton. Viete hovoriť po americky??? Priznajte sa!!!

Příjemné je, tohle EP. Těžko sice předpovídat vývoj věcí vezdejších, ovšem start se povedl podstatně více, než jsem očekával. Zpočátku chladnější dojem vystřídala příjemná spokojenost z energie a nápaditosti, které všechny čtyři skladby obsahují. ASPERRA je nemotají v kruhu, jsou stylově pestří a zajímaví. Stylový mix dle ASPERRA má daleko do pejskokočičkového dortu co dům dal, má pevné základy a fungující strukturu.

Chtělo by to plnohodnotné album!!!

Medyed

bandzone.cz/asperra
facebook.com/asperraband/