Recenze: ASMODEUS – Pobřeží královny Marie /2023/ Magic Disk Musick
Pořád si říkám
, že každá zrovna aktuální deska ASMODEUS je jejich vrcholným momentem. Pak uběhne pár let a já tvrdím to samé. Začalo to tuším „Sabatem v Carnegie Hall“ a opakuje se to s železnou pravidelností. ASMODEUS nikdy nechrlili alba jako leghornka vejce, „Pobřeží“ vychází šest let po „Oku Horovu“. Může se to zdát jako dlouhá pauza, mě to vzhledem ke kompoziční propracovanosti a čerstvosti nápadů na každé z desek od počátku milénia (je v podstatě šum a fuk, po kterém z alb sáhnete) zase jako tak dlouhý interval nepřipadá.
„Pobřeží královna Marie“ mám tendenci srovnávat s předchozím albem „Oko Horovo“, i když náladou se jedná o zcela odlišný svět. Je to zapříčiněno tím, že mám „Oko“ usazené hluboko v mozkových závitech (je-li tam v dutině ještě cosi takového přítomno) a do mrtě zažité. Zda to samé čeká i „Pobřeží“, se teprve ukáže, ale nakročeno má již nyní. Čekal jsem věru velmi nadstandardní album minimálně ke standardu tuzemské scény, ale co se na mě vyhrnulo ze sluchátek, mě přibilo k zemi. „Pobřeží“ je řádně nabušená deska, vyšperkovaná vznešenou melodikou, postavené více do kontrastu k ostrými pasážemi, než tomu bylo ještě v nedávné minulosti. Lyrická akrobacie Honzy Petrička opět dosahuje skvělé symbiózy se skladatelským umem Miloše Bešty, i přes značnou tvrdost zůstávají zachovány další vrstvy, kterými se je potřeba proposlouchat, jiná cesta neexistuje. Všechny navrstvené harmonie v souladu s atmosférou blízkou abstraktnímu představení nevylezou ven v plné síle jen tak zadarmo a na první pokus. Moderní náklep se prolíná s heavy a thrash metalovými kořeny, instrumentální perfekcionismus to všechno staví do latě způsobem přirozené autority zkušeného stratéga, který má za sebou stovky operací na území nepřítele. Nemusí svoje záměry tlačit silou, stačí se podívat a už to kmitá jakoby samo od sebe. Díky stoprocentní přirozenosti nemá album emocí prostý studený čumák, technické finesy jsou příjemně vstřícné a otevřené směrem k posluchači. Ten kolikrát ani netuší, jakou instrumentální gymnastiku vlastně poslouchá, protože se technika zbytečně neutrhá z dostatečně volného řetězu a pracuje ve prospěch skladby jako celku. Intro 10.994 plus deset svébytných příběhů s osobitou náladou nepovažuji za nutné pitvat odděleně, nejraději si je jako hamták a nenasyta dávám vcelku, Skvělý film přece taky čtyřikrát nepauznete, abyste si dali přestávku, to prostě postrádá smyslu.
Je to síla vážení, síla taková, že z tohohle alba budu dobíjet baterky ještě dlouho. Ono vlastně došlo k takovému imaginárnímu předání štafety od „Oka Horova“. „Pobřeží královny Marie“ však zaplulo do nebezpečnějších vod, je to větší drama v neklidnějším prostředí. Jsem opět lapen a pohlcen uprostřed děje. Je mi jasné, že po pětatřiceti minutách se budu muset vrátit zpátky do nudné reality, ale nechce se mi. To znamená kromě jiného jednu věc - o jednom z nejlepších tuzemských metalových alb tohoto roku mám jasno.
Medyed
Komentáře