Recenze: ARTICAL – Forevermore /2020/ Soman Records
Jak výraznou stopu v podobě současného power / speed metalu zanechal
i STRATOVARIUS, není myslím třeba nijak zvlášť rozvádět. Za v jistém směru následovníky lze považovat řecké fofrníky ARTICAL. „Forevermore“ je čtvrtým studiovým albem ARTICAL (do roku 2012 pod názvem Mike Dimareli Artical), a představuje ARTICAL jako dospělou kapelu, která dokáže správně přitlačit na emoční stránku skladeb a pohrát si citlivým způsobem s melodiemi a atmosférou skladeb. Nelze proto považovat ARTICAL za kapelu vezoucí se na jistotě šablony, kterou vymyslel někdo jiný. Výstavba skladeb, struktura melodií a styl instrumentace jsou dostatečně výrazné na to, aby ARTICAL od zbytku melodicko metalového světa odlišil i tímto subžánrem „nepolíbený“ posluchač. Ta inspirace hvězdnými Finy bude vyplouvat na povrch nejvýrazněji v případě rychlých skladeb, razance palby bicí soupravy Jörga Michaela silně připomíná, což míním jako kompliment směrem ke George Matzidisovi, který upřednostňuje přímočařejší a důraznější hru před řekněme exhibiční virtuozitou. Méně v tomto případě znamená jednoznačně více, rytmika žene album důrazně kupředu a dodává mu příjemný energetický náboj. Zbytek kapely je na tom instrumentálně více než dobře, koruna je pak nasazena obsazením mikrofonu – Marka Boalse bylo lze spatřit, nebo spíše zaslechnout po boku jednoho takového pána ze Švédska, který nemá problém s kytarou (jeden z nejlepších na světě), nýbrž se svým egem (tipy můžete sázet do komentářů), v DOKKEN, resp. RING OF FIRE. Díky Markově účasti jsou ARTICAL vlastně mezinárodní kapelou, což je v porovnání s obsahem „Forevermore“ už takový podružný detail. A obsah je nade vší pochybnost dalek šedi průměru. Pravdou je, že se nejedná o žádnou horoucí avantgardu a posouvání žánrových milníků, „Forevermore“ je typickým představitelem melodického metalu posledních dvou dekád. Poměrně všední šablonka získává na přitažlivosti díky výrazným nosným nápadům přítomným v každé skladbě a silné instrumentální výbavě nejen ústřední perzóny kapely – kytaristy Mika Dimarelliho. Tlučmistra jsem již zmínil, doplním proto klávesáka Angelose Georgiannise, ten jako krotitel klapek je výrazným spolutvůrcem majestátní atmosféry, která albu vládne.
„Forevermore“ nestojí na dvou, třech hitovkách. Vynechám-li intro, těch hitovek je rovnou všech osm. Hitové ambice mají vedle písničkovějších skladeb i ty zadumanější a propracovanější směrem k seriózní metalové profesorštině a hrozba sterilní dokonalosti přitom nestraší ani u sousedů. Ve všech výrazových polohách si ARTICAL zachovávají maximální vstřícnost směrem k posluchači, zbytečně se nepředvádí a nejkratší možnou cestou servírují hlavní metalový chod. Sympatická reflexe klasického hard rocku v pozadí s lehkostí jeho stopy v osmdesátých letech propůjčuje ARTICAL nenucený mistrovský švih (zaposlouchejte se do druhé v pořadí „You Run Away“ a následující „The Dark Sea“ – uslyšíte…). Na baladickou notu se na „Forevermore“ hraje hned dvakrát. „Until The Morning Comes“ a „I Wonder“ jsou dvěma exemplárními příklady, jak lze udělat baladu bez zbytečného patosu a s maximální účinností se silnou melodií v zádech, prostě vznešenost a elegance sama.
Málo platný Beethoven, to není Strauss….a ARTICAL, to nejsou STRATOVARIUS. A ani být nemusí, stojí sami pevně na nohou. Pranic nezáleží na tom, že tady nepíšu o bombě sezóny, „Forevermore“ je kusem špičkového melodického řemesla, které si nehraje na nic, čím není. Nakonec mi přece jen vrtá jeden červík v hlavě – zdali Mark Boals album „pouze“ nazpíval jako tzv „Feat“ (na Óčku je Featů jako hnoje a každý vypadá jinak a já pořád nevím, kdo to je :D ), nebo je pevnou součástí kapely. Jeho hlas k „Forevermore“ parádně pasuje. Ale to už opravdu na závěr…
Medyed
Komentáře