Recenze: ARHAT – Dead Life /2020/ vlastní náklad
Ukrajinských ARHAT jsem si všiml již nějaký ten čas před vznikem tohoto alba,
tudíž jsem dopředu tušil, co mě s „Dead Life“ čeká. Přece jen, když narazíte na pojem „etnický groove metal“, můžete si pod tím představovat leccos, nejčastěji další verzi dle šablony SOULFLY. ARHAT si pravděpodobně tuhle škatulku nevymysleli a dostali ji tak nějak zvenčí, protože zní naprosto jinak a podobnosti s brazilským nezmarem a jeho bandou příliš nenacházím. Albová prvotina představuje ARHAT jako originální a sebevědomou kapelu, která má naprosto jasno, co chce a kam směřuje. „Dead Life“ se okatě nesnaží podobat něčemu, co je zrovna v kurzu, podobá se to maximálně samo sobě, což s přihlédnutím k faktu, že je to první album, není úplně samozřejmé a nad trochou toho tápání a hledání sebe sama bych i oko přimhouřil. Mhouřit prakticky není co, takže po hlavě do toho.
ARHAT nejsou nijak výrazně stylově vyhranění, v jejich muzice se mísí řada metalových směrů a výsledkem je vcelku originální a kompaktní výraz. Tedy ne, že by se etnické prvky v jejich stylu neobjevovaly, je jich tam poměrně dost, ale výsledek zní rozhodně všelijak, jen ne pralesním způsobem, který by silněji odkazoval na SOULFLY, tolik na srozuměnou. V kostce shrnuto, thrash a death metalový stavební materiál s groove prvky spolu vyváženě fungují, skočná rytmika, chytlavé sólování a chorobný vokál dotahují volnou formu do velmi zajímavého výsledku. Poněkud jsem se obával dalšího vývoje směrem ke konci stopáže, rozjezd je explozivní a sází jeden trumf za druhým jako by ně ARHAT měli tiskárnu a snadno pak vystřílet ostrou munici na začátku a na konci zbývá tak akorát házet kamení a dělat rambajz. Druhá půle alba ovšem po dechu nelapá, rychlost zařazená při startu si úroveň krouticího momentu zvládá udržet, razance prvních dvou skladeb „Dead Life“ a „Freedom“ výrazně neslábne, byť se to všechno točí v převažujícím středním rychlostním spektru. Razantní a přesná rytmika dodává skladbám nemalý důraz bez ohledu na rychlostní stupeň. Rychlejších výpadů si užijeme až v poslední „Mantra“, což je na závěr ideální položka, zčásti se vymykající sevřenosti alba a popouštějící opratě melodickým kytarám a sugestivnějšímu vyznění. Pokud bych si za moment zahrál na věštce, vývoj ARHAT tímto směrem by nebyl vůbec marný.
Že Ukrajina disponuje výtečnými metalovými kapelami, o tom dnes doufám už nikdo nepochybuje. K již známějším a etablovaným kapelám v mém ukrajinském seznamu přibyl další záznam, který se vůbec nemusí skromně krčit v koutě. ARHAT se ubírají velmi zajímavým směrem vstříc stylové pestrosti, neztrácejí přitom agresivitu a razanci. Na „Dead Life“ jasně slyším ten pevný metalový základ, ukotvení v kořenech metalového extrému, hutnost „flanelového“ období metalu z půle devadesátých let a stejně tak přirozený otisk metalové současnosti. Snadno touto cestou může vzniknout beztvarý hybrid, patvar bez systému a funkce, základní myšlenku aby jeden těžce hledal. „Dead Life“ má ovšem do patvaru daleko. Jako svěží, přirozené a uvěřitelné metalové album budí dojem, že je to náramná sranda propojit vícero metalových stylů do jednoho spontánního celku, plného živelné energie. Ale je to přesně naopak, to se vsaďte, o co chcete.
Medyed
Komentáře