Recenze: ARCHEONIC – Digital Pain /2021/ Pařát Magazine & Production
Pět let oběhlo od vydání EP „16th Dimension“. 
ARCHEONIC sice s vydáním plnometrážního debutu nechvátali, což by se mělo odrazit na obsahu alba, a to jak produkčně, tak i kvalitativním směrem. „Digital Pain“, trochu předeběhnu sled odstavců, je rozhodně debut jako prase - není špinavý, je ovšem prudce všežravý. Groove metal coby jednu z mnoha metalových škatulek jsem nikdy zvlášť nesjížděl a ani jsem nenašel dostatek svébytných prvků, abych sám pro sebe tenhle styl nějak výrazně identifikoval, ale budiž, tyhle rozumy se vlastně vůbec nepatří. ARCHEONIC na předchozím EP vypadali velmi nadějně, měli jasnou koncepci a dostatek silných nápadů a navíc šikovně uchopených, a první, co mě praštilo do slechů, byly těžkotonážní riffy. V těchto vodách se lze velmi snadno někomu dalšímu podobat, tomu se ARCHEONIC dařilo poměrně velkým obloukem vyhnout skýtalo to nemalá očekáváni v souvislosti s plnohodnotným albem.
Pokud jste přičichli k „16th Dimension“ a způsobilo Vám to vzestup endorfinů, „Digital Pain“ nemůže propadnout bez povšimnutí. Ba co víc – kapela se výrazně posunula kupředu, získala na jistotě a přesvědčivosti. Tohle zvířátko se před pár lety nechalo ještě podrbat za ouškem, dnes bych drbání a krmení bez bezpečné vzdálenosti a asistence specialisty nedoporučoval, ARCHEONIC získali sebevědomí predátora a kam tenkrát nesměle s jiskrou v oku pokukovali, tam teď vtrhli bez klepání. Co se mimo jiné povedlo dost možná na úplné maximum, je zvuk. „Digital Pain“ je zvukově naprosto odlišné předchůdce, pokud jsem na „16th Dimension“ měl pocit, že je to zvukově tak trochu placatější PANTERA, tak na debutu se na zvukovou placatost ani nepokoušejte myslet – „Digital Pain“ zvukem doslova vyrábí z prdu kuličky, vyvážená a ostrost a hutnost kytar se mi líbí velmi, o nazvučení bicích (přirozeně bez přehnané „umělotiny“) nemluvě.
Je o mě známo, že alba nepitvám skladbu po skladbě, i když k tomu sem tam dochází, nejedná se v žádném případě o pravidlo. Album vnímám jako celek se všemi ctnostmi i neduhy, a rád nechávám část průzkumných prací na posluchačích, aby si na tom kterém albu našli to svoje, které s „tím mým“ mnohdy nemusí vůbec ladit. „Digital Pain“ je tuším jedním z těchto alb – jako album postavené na riffech a skvělém zvuku má jeden okruh publika podchycen, „riffaři“, resp. „technici“ si mohou vcelku chrochtat. A pak tu máme „atmosféristy“, případně „pocitáře“, ti se chce nechca musí přes riffy prokousat do spodních pater. Někteří ztratí motivaci, zpočátku nevida za riffy a energií ty ony přitažlivé vibrace, které cíleně vyhledávají. Nicméně, ti, kteří si dají tu trochu trpělivosti, mohou být až rozvrkočeni z toho, že „to tam je“. Za nátlakovým riffostrojem, ač to tak úplně nevypadá, se nachází překvapivě značný objem silných a poutavých emocí, ty se sice moc na odiv nevystavují, ale věřte, že tam jsou.
ARCHEONIC svůj debut rozhodně náhodě neponechali, jejich muzika dostala mnohem jasnější obrysy a osobitější tvář. „Digital Pain“, toť nadupaný a řádně přetopený kotel, bude možná stačit štěpinka navíc, možná dvě....a bude řacha. Pevně věřím, že ARCHEONIC na dalším albu přihodí těch pár štěpinek pod kotel a já se (abstraktně řečeno) probudím na chirurgii po absolvování exploze z bezprostřední blízkosti.
Medyed
Komentáře