Recenze: ARAWN – Kapitola III /2024/ Smile Music Records
Do třetice všeho dobrého? 
Dost možná, v případě ARAWN zcela určitě. Na předchozí album „Odkazy doby“ jsem pěl ódy jako mafoš na svou devítku a evidentně se nejednalo o náhodu a jednorázový štěk. Nemilosrdný a hrubý thrashing s výraznou seversky melodickou stopou dostává vybroušenější podobu a uhání kupředu v minimálně srovnatelných otáčkách, spíše mám ten pocit, že ARAWN použili ještě výbušnější palivo než na předchozí desce.
Čím více poslechů „Kapitole III“ věnuji, tím výrazněji vystupují do popředí prvky typické pro švédský melodický death metal, které v symbióze se sekernickým řemeslem kapely dostávají až vražedný tah. Není to však patrné hned, album mi zpočátku připadalo takové…no, nedomrlé a na jedno kopyto. Tento můj stav není nic neobvyklého přichází se železnou pravidelností, a to i v případě naprosto ikonických alb (SLAYER a KREATOR nevyjímaje, nejtrnitější cestou jsem si prošel u VOIVOD, ale i tak nakonec došlo na finální zemětřesení), takže jsem určitě panice nepropadal a nechal jsem „Kapitole III“ dost času na projevení se. Pomyslný psík se postupně přestal cyklicky soustředit na svůj ocásek, očička mu zrudla a začal vztekle hryzat. Dojem jednolité koule, jedné dlouhé skladby, pouze pro přehlednost rozdělené na devět kousků se svinským krokem odporoučel do Hádovy říše a na světlo se prodralo více než dost výrazných orientačních bodů. „Zrací“ fázi ani moc neurychlily předem zveřejněné singly, které jako součást celku fungují, jak to v mnoha případech bývá, poněkud jiným způsobem než jako samostatné jednotky, třeba zdůraznit, že z mého pohledu mnohem lépe. Jsem albový typ a raději poslouchám desky vcelku a „konzumaci“ singlů se vyhýbám jen s tou výjimkou, kdy je avizováno vydání alba a potřebuji si udělat letmou prvotní představu o tom, co se na mě chystá. Často se pak stává, že se moje vnímání toho kterého alba nepotkává s tím všeobecným a moje soukromé hitovky nesou úplně jiné jméno. „Kapitola III“ má nakročeno zcela stejným směrem, za totální pecky považuji právě skladby, které se mezi singly, respektive klipovky nedostaly.
„Veď naše lodě“, „Už tady nechci žít“, srdečná vzpomínka na Jura Haríně „Immortal“ a „Nejhloupější tvor“ zvládly odtajnit téměř půlku alba, takže otázkou pouze zůstávalo, jestli ARAWN nevystříleli zbrojní sklad na singly a zbytek skladeb už se poveze víceméně v závěsu. Odpověď, už jen podle úvodního odstavce, je naprosto jasná. Singlem může být každá ze skladeb, záleží pouze na přístupu a vkusu každého „soustruha“, zvláště když „Krysy“ „Necronomicon part 1 a 2“ a konec konců i „Legenda hory“ obsahují jedny z nejšťavnatějších momentů na albu vůbec. Svou zásluhu na tom má silná a svébytná atmosféra, která má tu správnou sílu, pokud skladby táhnou spolu v jednom soudržném celku. Z počátečního rozpačitého pocitu se pak stává téměř metalová „mana nebeská“. Ať sáhnete, kam chcete, špatně určitě neuděláte.
Medyed
Komentáře