Recenze: ANVIL – One And Only /2024/ AFM Records
Kanadská
kovadlina s železnou přesností vypouští studiové nahrávky a po dvou letech je tu další album. Tečka…
…mohl bych se omezit na strohou informaci v rubrice Rychlé zprávy, ale zas tak stroze „One And Only“ odbýt prostě nejde. Zvlášť když jste takzvaný „skalní“ a starý dobrý heavy metal v původní formě na vás účinkuje jako na Golema šém – to potom se z jedné stručné věty vyklube jedna stránka a sotva bude stačit.
Nic nového pod sluncem, ANVIL jsou neměnní a trvanliví. Drží se svého kopyta natolik zarputile, že švec je proti nim vykulený učeň. ANVIL jsou zároveň i jednou z nejvíce nedoceněných metalových kapel v globálním měřítku vůbec. Důvodů může být hnedle několik, ovšem mezi nimi ční jeden – kapela si po celou svou existenci jela svoje v úzkém profilu a v podstatě zůstala undergroundovým tělesem. Zdali tomu je čistě záměrně nebo díky nepřízni okolností, to by vydalo na samostatný článek. My se přidržíme „One And Only“ a jeho předností a nectností. Nechci předbíhat a alibisticky avizovat, že deska kulhá jako senior, čekající před brankou na pošťačku s důchodem. To se prosím neděje, byť pohledem na současné dění na scéně se jedná o těžkou archeologii. Ale čekali jsme něco jiného?
ANVIL jsou stále nesmírně šťavnatí a stále při chuti na syrový heavy s výraznou vazbou na stejně syrový klasický rock. Nenechte se zmást singlem „Feed You Fantasy“, která je spíše takový nečesaný rokec v houpavém rytmu. „One And Only“ se velice rychle dostává do razantnější polohy. „Fight For Your Rights“ a „Dead Men Shoes“ dokáží pořádně pocuchat frizúru a pokud to díky „Feed Your Fantasy“ vypadalo na neškodný bigbítek, nestalo se. Samotná skladba v rámci alba působí mnohem lepším dojmem, než jako samostatný kus a společně se zbytkem skladeb má svoje nepopiratelné kouzlo, v kontrastu s poměrně primitivní kostrou. Aby toho nebylo málo, deska obsahuje ještě jednoho sourozence podobného ražení, a to „Rocking The World“. V tomto případě už klíčí na povrch členitější struktura a větší nápaditost. Když už se zdá, že ke konci alba si kapela definitivně vybírá slabší chvilku, přichází na řadu rázná a potemnělá „Condemned Liberty“, postavená na typickém rukopisu ANVIL a shrnující vše podstatné, co dělá ANVIL svébytnou a nepochybně kultovní kapelou. Ultimátní prdu dává většina kapel na úvod, „One And Only“ je v tomto ohledu výjimkou. „Blind Rage“ ze běžných okolností ideální otvírák, album uzavírá a není to vůbec marné.
Už to vypadalo, že s „One And Only“ tahají ANVIL v porovnání s předchozími alby za kratší konec pomyslného provázku a tentokrát udeřily hubené časy. Ovšem taková bída s nouzí, na jakou jsem desku zpočátku odhadoval, se rozhodně nekoná. Dokonalost ducha ničí a nudu krmí, proto i přes slyšitelné hrubé hrany a refrény od sekerky je to stále kus poctivé heavy metalové práce.
Medyed
Komentáře