Recenze: Anime Torment - Afterlife (2017)

ANIME TORMENT jsou živoucím důkazem, jak se dá spojit moderna zvaná deathcore s death metalovým řemeslem, aniž bych měl pocit žvýkání otrub nemoha najít silnější záchytný bod mezi tisíckrát slyšenými a tisíckrát lépe provedenými schématy. „Afterlife“ je sice moderní masakr se vším všudy, ovšem je uchopen s náležitým citem a především s hráčskou šikovností. Death metalová zatuchlost navíc dodává albu potřebný kontakt s márnicí. Takže mi ani nevadí v zásadě standardní deathcorový základní mustr, ze kterého jindy dostávám kopřivku a pak čest několika výjimkám, kdy si mohu sám pro sebe říct, ano, tohle jsou kupříkladu THY ART IS MURDER, CARNIFEX, ALL SHALL PERISH, THE BLACK DAHLIA MURDER, případně pár dalších.

Deathcorových sypaček si po čas půlhodinky, kterou „Afterlife“ zabírá, užijeme více, než dosti. Tato dusání mají však jedno naprosto nezanedbatelné plus, co plus – trumf v síle žaludského esa!!! Deathcore se totiž nepřetržitě ohlíží po starším deathmetalovém bráškovi, jehož přítomnost je neustálá, jen se zanořuje hlouběji, nebo naopak ve větší míře vyvěrá na povrch ve své melodičtější severské podobě, což ve finále nedopadá vůbec špatně. Brutální pasáže se melodickými navzájem netřískají přes papulu, aby nekompromisní řežbu střídaly ultramelodické momenty. Tohoto systému ode zdi ke zdi si posluchač užívá jinde a u ANIME TORMENT se téhle „mňamky“ naštěstí nedočkáme. Melodie jsou organickou součástí brutality samotné i samotných kytarových riffů. V jednom ranci s technickým pojetím stylu, který ANIME TORMENT produkují, se jedná o ne moc snadnou záležitost na poslech. Minimálně zpočátku bude „Afterlife“ působit jako jedna dlouhá skladba rozfázovaná na osm kousků, což je přesně můj případ a vyžaduje to trochu vynaloženého úsilí a času, než se prokoušete svrchní, hůře stravitelnou slupkou a „Afterlife“ začne fungovat na plné točky. Pak se melodie skryté pod technikou a riffy rozvinou do plné šíře a teprve pak má album ten správný devastující účinek. Deathcore s tím pravým smrtelným dechem majícím kořeny v půli osmdesátých let (cítit je především ten o ždibec čerstvější o cca deset let mladší) mi, ač to měl se mnou vždycky poněkud složitější a jen tak něco mi pod noc nešlo, docela šmakuje. Další neméně vyvedenou záležitostí je grafická podoba „Afterlife“, skvěle vystihující název alba. Cháron na obalu brázdící vody řeky Styx nemá chybu, jeho nádherná ponurost se přesně doplňuje celek, grafika s hudební náplní takto tvoří kompaktní celek, k samozřejmé škodě těch, kdo preferují digitální podobu alb, ti jsou o tento vizuální fyzický vjem samozřejmě ochuzeni. 

ANIME TORMENT svým druhým kotoučkem (lze vést nicotné spory, zdali předchozí „Deathwish“ bylo regulérním albem, nebo spíše Epčkem) udělali v mé mozkovně slušné harakiri. Já, který mám k metalcoru, resp. k deathcoru, náležitý odstup a do toho domácího nejsem ponořen téměř vůbec, zde plodím chvalozpěv na album reprezentující zrovna tohle...napadá mě cosi o krajíci odříkaného chleba. „Afterlife“ je hodně povedená půlhodina brutální muziky, která má s prstem v nose na to, aby pohledem zapalovala trávu na krajnicích silnic nižších kategorií. Spojení deathcoru a death metalu má své další jméno - „Afterlife“. 

Medyed

bandzone.cz/animetorment
facebook.com/animetorment/
animetorment.com