Recenze: ...AND OCEANS – As in Gardens, So In Tombs /2023/ Season Of Mist
Kde se vzali, 
tu se vzali, jsou opět zde. …AND OCEANS mě kdysi velmi bavili, byli serióznější a více invenční, než podstatná část tehdy chvilku jepičí slávy si užívající symfo-blackové scény. Svého času jsem si jimi tříbil citlivost sluchových orgánů společně s EMPEROR. LIMBONIC ART prominou, k těm jsem se tak nějak nepropracoval. Symfo – black metalu jsem poměrně rychle odrostl, prakticky ihned poté, co mi uši začaly pobírat hrubozrný black metal a řekněme to ještě jinak – jak jsem do stylu začal jasněji vidět. Zopár súborov mi však utkvělo v paměti stále, včetně …AND OCEANS.
…AND OCEANS mi v mysli utkvěli jako jedna z kapel, kterým se stala black metalová kazajka příliš svěrací a svůj skladatelský potenciál nechali rozletět do značné šířky a sem tam i posluchačům řádně zamotat hlavu. Narážím na industriální chlad alb „A.M.G.O.D.“ a „Cypher“, jejichž atmosféru a vůbec neortodoxní pojetí nemusel skousnout každý…včetně mě. Nepopírám objektivní kvalitu těchto desek, jsou velmi vyvedené, ale nějak se se mnou nepotkaly. Po dvou dekádách od vydání nakonec došlo na příměří, ale šlo to velmi ztuha. Návratové období v mnohém čerpá ze starší tvorby, což je naopak přesně to, na co jsem stále naladěn. „The Dynamic Gallery of Thoughts“ a „The Symmetry of I - The Circle Of O“ mi spolehlivě navozují staré známé pocity již čtvrtstoletí bez náznaků koroze a zavzdušnění. Staré známé postupy znějí svěže a s dravostí sobě vlastní mi působí zježení kůže po celém těle. Je mi naprosto jasné, že na tom má zčásti podíl má vášeň pro symfo black zpřed pětadvaceti lety, nicméně síla „As in Gardens, So In Tombs“ je naprosto zjevná. Dramatická struktura skladeb, jejich razantní tah kupředu a bohaté aranže spolu ideálně komunikují, aby ani na moment neklesly do zákeřných močálů podprůměrnosti. Nejsem překvapen formou, ta je tu s námi dvacet pět let nejméně, mnohem lepší to však je s nápaditostí skladeb, kdy se bez problémů dostavuje moment překvapení. Nemusím po pár minutách důvod album doposlouchat do konce ani si nějak zvlášť cvičit vlastní trpělivost. Skladby se mi bez jediné výjimky zavrtávají do hlavy, jako když projíždí nůž máslem bez toho, abych mě drásal nepříjemný pocit, že poslouchám z laciného plastu se značným podílem recyklátu spíchnutou nahrávku.
„As in Gardens, So In Tombs“, ač typický black metalový mainsream, respektive reprezentativní ukázka toho, co se od syrového a antispolečenského black metalového undergroundu oddělilo zhruba v půli devadesátých let, mi rozhodně nepřipadá jako nějaká lacině spotřební věc. Vlastně si ani nevzpomínám, kdy jsem kromě poslední položky v diskografii CRADLE OF FILTH slyšel něco podobného a pokud ano, tak něco co do výsledné kvality a posluchačského zážitku srovnatelného. „As in Gardens, So In Tombs“ úspěšně bojuje na dvou frontách – účinkuje hned na první pokus a stejně tak i disponuje značným potenciál postupně růst úměrně s narůstajícím počtem rotací v přehrávači. Opět se nabízí filozofická otázka, jestli to ještě je black metal nebo už dávno ne. Záleží samozřejmě na úhlu pohledu, kdo a jak máme metalové škatulky u sebe nastaveny a netýká se to úrovně obsahu „As in Gardens, So In Tombs“, ten je nesporně velmi vyvedený a v kontextu současné doby ojedinělý.
Medyed
instagram.com/andoceans_official/
Komentáře