Recenze: ANACREON – Svědomí /2019/ Avik
Není tomu až tak dávno, co jsem tvrdil, že 
SEBASTIEN jsou jasná evropská špička a v našich končinách budou těžko hledat konkurenci. Sice těžko, ale našli, to tvrdím nyní. ANACREON svým aktuálním albem výrazně nakročili směrem k power metalové extralize. Kapela, kterou jsem vedl v patrnosti tak akorát podle názvu a věděl toliko, že existují a žil v klamném dojmu o folk metalové kapele. O to silnější pumelici do temene jsem absolvoval, když jsem konečně věnoval potřebný čas pozornému poslechu „Svědomí“.
Po dramatickém, minutu a půl trvajícím intru se rozjede hitovka, promakaná do mrtě a do všech detailů – „Zničíme Vás!“. Noblesa a elegance, působivé aranže, vhodně vystupňovaná tvrdost a podmanivé melodie v jednom celku vytváří skladbu, která nemá významných slabin. A důkaz skutečnosti, že si ANACREON nevystříleli vlastní munici hned při první skladbě, přichází vzápětí. „Poslední Cesta“ dechu neztrácí, na naopak, přidává více na tempu a důrazu, vůbec krásné krom orchestrace a melodií je kytarové sólo. Ne, že by bořilo současné představy o metalových sólech, je jen a pouze skvěle v pravý čas vygradováno. „Kam Dál“ ubírá na důrazu, přidává na romantice a již zmíněné noblese (což „nightwišáci“ jistě ocení). Klasická kompozice „sloka – refrén“, dotažená silná atmosféra a o5 luxus refrén. „Noční Můry“ – dramatičtější a vyrovnaný souboj kytar s klávesami. Hitové ambice dosahují hladiny úvodu alba, hlavou mi prosviští, jak tahle věc jistě parádně funguje naživo. Energie kontra uhlazená elegance nedopadá vůbec marně a obě stránky spolu v symbióze existují k oboustrannému prospěchu. „Čistý Karty“ s mrštností leoparda naskakují do rozjetého vlaku, hitovka opět jako čuně, nakažlivá melodie je z kategorie těch zavrtávacích – zavrtají se do hlavy a motají se v ní celý den a nechce se jim ven. Nádherná instrumentálka, to je „Vědomí“. Proplétání melodií vzájemně do sebe, bicí metají kozelce s vědomím, že teď se muže řádit a výsledek je skvostný. Titulní „Svědomí“ je vzdušná, ale přesto neztrácí potřebnou razanci. Všudypřítomné melodie se vinou jako psí víno po starých hradbách, a ty své má i „Svědomí“. Opět se vykulil silný refrén, táhnoucí skladbu neúnavně kupředu, s podporou decentně pojatých sborů, schovaných spíše lehce v pozadí. „Beznaděj“ se opět vrací k důraznějšímu výrazu, který dodává skladbě na naléhavosti a zesiluje melodické linky. A když dojde na rychlou pasáž s podporou dvou kopáků, k dokonalosti už jen krůček. „Příběh“ zvolňuje do baladických nálad, a že je to balada první kvalitativní kategorie, šumí jako šampaňské a zabírá na první dobrou, aby si ono příjemné mrazení ponechala rozhodně déle, než na pár letmých poslechů. Skočně melodický „Ochránce“, lehce hozený do středověké atmosféry, vybavený skvostnou melodikou (kdy tomu po celý čas alba bylo jinak?), exploduje v refrénu a jednomu začínají spontánně podupávat končetiny. „Krok Do Neznáma“ je takové „křeslo pro hosta“, a tím hostem není nikdo jiný, než Honza Toužimský. Smyčce v úvodu avizují další baladický příspěvek. Zajímavostí a jednoznačným plusem budiž, že jeho hlas společně s tím Veroničiným kouzlí neskutečné vokální hody a je nutno tuto skladbu vyzdvihnout na samotný vrchol alba. Závěrečná „Stigmata“ , další balada, na závěr úplně ideální, opět skvělý melodický kousek, tentokrát křehčí konstrukce, gradující ve velmi podařeném refrénu.
V pořadí třetí album ANACREON představuje kapelu ve skvělé formě, která má naprosto jasno, co chce a má dost sil a nápadů svoji vizi přetavit do naprosto skvělého alba, kterým „Svědomí“ bezesporu je.
Medyed
Komentáře