Recenze: ALŽBĚTA – Pavučina /2021/ vlastní vydání
Po dvou letech dostává předchozí album 
„Duše ztracených“ mladšího sourozence. „Pavučina“ pokračuje v nastoleném směru a kdože album spáchal, je jasné po pár taktech a nadevše jasné, jakmile se ozve osobitý vokál Radka Řezníčka. ALŽBĚTA si vytvořila výrazný a osobitý styl, který nadále piluje a pozvolnými krůčky přirozeně posouvá kupředu. Posuny jsou to sice decentní, ovšem zřetelné. Možná to chci slyšet a mozek si to přebral po svém, ale ALŽBĚTA mi připadá dynamičtější a svižnější, než tomu bylo na předchozí desce. Zvukově se kapela značně pochlapila. Zvukový rámec pro kapelu typický jako poznávací znamení zůstává zachován, ovšem pokročil blíže, když to tak řeknu, ke „světovosti“.
Svižná úvodní „Ať žije král“ obsahuje vše, co dělá ALŽBĚTU ALŽBĚTOU – výrazná melodika, rocková tradice funkčně propojená s heavy a power metalem a osobitý zpěv. Ale ještě zpět ke zvuku – kytary jsou více vytaženy kupředu a jsou příjemně ve srovnání „Dušemi ztracených“ ostřejší. „Pavučina“ mi nejen zásluhou podařeného zvuku připadá celkově výraznější, silněji působí i konkrétní nosné motivy skladeb, takže nemusím tolik mhouřit oko, jako v minulém případě. „Víra v sebe“ vyčarovala krásnou atmosféru klasického heavy metalu bez náznaku zatuchlosti a vykrádání muzejních depozitářů. „Víra v sebe“ cválá kupředu s nenucenou lehkostí a energie srší všude kolem jako vyzkratovaný transformátor a má duše zastydlého puberťáka na klasice vypiplaného se tetelí slastným sebeklamem, že stále trvají osmdesátky za komára a já jako třináctiletý smrad se ztěžka pídím po x-tých kazetových kopií metalových alb. „Tohle by stačilo“ se svou jednoduchou přímočarou (vyhýbám se slovu primitivní) strukturou dostává punkový nádech, sloka / refrén / sólo a je to…a nic podstatného tomu nechybí. Baladická „Padám“ není úplně klasickou baladou, melancholie a celková nálada vůbec tvoří dost silný příběh s ne úplně veselou náplní s nadějí na konci, velmi zajímavé. Rychlá „Psychopat“ dává vzpomenout na heavy metalovou tradici německé provenience, korunovanou silným refrénem. Tato poloha byla velmi silnou stránkou ALŽBĚTY a ani tahle věc nijak nekulhá. Silná melodika pokračuje i s „Já říkám ne“, koncertní tutovka jak dělaná na halekání publika spolu s kapelou. „Cesta“ mě ničím zvláštním nezaujala, dokud se neutrhla ve sborovém refrénu (ty zahraňují mnohé, když už ta která skladba začne šednout) a v na energii bohatém závěru. Těch těžkopádnějších momentů výrazně ubylo, a pokud na ně dojde, dostaví se „záchranný“ nápad nebo nějaká ta potěšující aranžérská kulišárna, což může být případ i pomalé „Je jenom na nás“. V podstatě by to mohla být taková zábavová tuctovka, nebýt nápaditých melodií, vytažených vzhůru výtečným aranžmá a působivými sbory. Právě zde vidím ten nejvýraznější posun kapely oproti předchozímu albu, skladby jsou promakané do větší hloubky a lépe se jim daří se „prodat“. „Otroctví“ bych subjektivně pasoval na albovou hitovku, jimiž by mohly být i další kousky, hitový potenciál víceméně třímá téměř ve všech skladbách, ovšem závěr „Pavučiny“ je v tomto ohledu obzvláště výživný. „Lidskost“ srší nápaditostí a pokračuje v hitové linii, nicméně poněkud uvolněným a nenásilným směrem k temnějším náladám. „Terminátor“…už jsem málem naprázdno polkl, jestli bude obsah odpovídat názvu, tak to nedám. Hitovou „lajnu“ však nepřetrhává ani „Terminátor“. Závěr „Pavučiny“ je ve znamení velmi silných momentů, které se v hojné míře vyskytují na opačném konci alb a závěr plní spíše dojížděcí funkci. Titulní „Pavučina“, toť budiž emotivní balada k závěru skvěle vygradovaná, jako tečka za albem vyloženě skvělé.
Zcela záměrně jsem ani slovem nezmínil některé ty textové kostrbatosti, s těmi dopředu počítám jako s něčím, co na výsledku nehraje natolik významnou roli, abych si hrál na detailistu. „Pavučina“ až na pár případů (a ty se netýkají kompletních skladeb, ale jen několika pasáží) netrpí kvalitativními výkyvy. ALŽBĚTA s „Pavučinou“ opět o kus dospěla a je toho o dost více ke slyšení. „Pavučina“ mě baví o koňskou délku více, než „Duše ztracených“ a pevně doufám, že nastolený trend bude pokračovat.
Medyed
Komentáře