Recenze: ALKEHOL - Alelujá /2002/ Warner Music

Každý žánr má svoje ikony, ale jsou kapely, které jsou žánrem samy o sobě. Ano, ALKEHOL  mají novou desku, pokud to jaksi bez ohledu na kompilace a jiné neřadové nahrávky, tahle placka má pořadové číslo 20 - ALELUJÁ! Název se opravdu hodí, o tom žádná. Kdo to má, teda kromě pár výjimek potvrzujících pravidlo? Kdo by si před třiceti lety (twl i já byl u toho jak se říká lajf a innatůra, nojo stárnu a elixír mládí nikde) tipnul, že ALKEHOL vydrží do dnešních dnů? Toho Nostradama bych rád viděl…

Nová deska to je, nového na ní ale není vůbec nic, snad jen akorát jedenáct nových songů. ALKEHOL je stále takový, jaký byl, je a bude. To, co dělá ALKEHOL ALKEHOLem, je třicet let beze změny o kdo by snad ještě dneska požadoval změnu, může podat kolkovanou žádost na lampárně, to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Čtyři roky po v rámci kapelní diskografie nadmíru povedené „Sudové přitažlivosti“ nastává další mejdan, po kterém bude opět hučet v hlavě a sucho v krku s nadějí, že co si nepamatuju se nestalo. Nezměněná zůstává hitovost a švih, minulá deska jakoby měla lehký nakopávací efekt a přidala něco oktanů do paliva. Nečekám žádné umění a podle toho se k „Alelujá“ stavím, nic fatálního neřešit a nepouštět se do analýz časoprostoru a mezinárodní obchodní bilance. Na druhou stranu taky nečučím neustále na těžké filmy ověnčené cenami renomovaných porot a pravidelně si propláchnu přetlakovanou hlavu infantilní komedií. Že budu okolím považován za lidoopa, pro kterého je umění škoda, je mi vcelku egál.

„Alelujá“ je hitové od začátku do konce. Sada koncertních jistot se nepochybně rozšíří o pár dalších, tipnul bych hned první čtveřici - otvírák „Holdujeme chlastu“ k tomu přímo vybízí, následující „Pijácká modlitba“, svižná „Chlas je chlast“ s typickým halekacím refrénem a punkovka „Hospůdka“. Z notoricky známé linie se jeden kousek vymyká - „Hlavně se nedívej do hlavně“. Není o chlastu, to za prvé, a za druhé není tolik alkoholně pozitivní…takový poloveselý příběh o vraždě, řekl bych. Jinak je všechno při starém a jinak to ani nebude. Ten konec přichází brzy, po půl hodině je odehráno. Není to nijak moc, ale myslím tak akorát na to, aby jedenáct halekaček dokázalo posluchačstvo bavit a v pohodě udrželo pozornost - nic navíc a nic zbytečně. Zbytečná bude téměř určitě celá deska pro všechny, kterým jen při vyslovení jména ALKEHOL naskakuje vyrážka a rozjíždí žlučníková kolika. Zástupy fanoušků budou téměř stopro halekat spokojeností, „Alelujá“ je šité na míru především jim. Jestli s touhle deskou přibudou zástupy nových, to si nejsem tak jistý, pařba každopádně pokračuje bez ohledu na noční klid a řev sousedů.

Medyed

alkehol.cz/

facebook.com/Alkehol