Recenze: AGAINST EVIL – End Of The Line /2021/ Doc Gator Records
Měli jsme tu kapely z nejrůznějších koutů 
světa, ale klidně bych se vsadil, že indická kapela tu ještě nebyla, takže taková podružná premiéra…podružná proto, že podstatná je jen a pouze muzika. A kvůli muzice, která je obsažena „End Of The Line“, vznikla i tahle recenze. Druhé album AGAINST EVIL totiž stojí minimálně za trochu pozornosti a investovaného času, protože AGAINST EVIL spáchali kolekci, která by neudělala ostudu mnohem zvučnějším jménům světového věhlasu. AGAINST EVIL jsou stylově sympaticky rozkročeni mezi klasickým syrovým heavy metalem a starým speed metalem s ocelovým kyrysem thrash metalu, vyzdobeným nemalou dávkou melodiky.
Teď už máte myslím jasno, o čem to je a teď se vrhněmež na devět kousků obsažených na „End Of The Line“ – rozhodně ne nezajímavá kombinace více metalových stylů, tohle srovnání berte jako přiblížení a možné nalákání posluchače a ne jako výčet zdrojů, které AGAINST EVIL beze studu zrecyklovali. AGAINST EVIL totiž nemají vůbec daleko k pojetí thrash metalu v méně sveřepé formě a mohli by se krom jiných hrdě vyjímat vedle takových ANNIHILATOR, ARTILLERY nebo DEATH ANGEL, ovšem zkříženými s MANOWAR. Zní to jako kravina, ale když se mi do uší začaly cpát výrazy jako „Sword“, „Immortal“ a „Glory“ a s ostrou formou se to netlouklo, přimělo mě to zpozornět. Nabroušený zvuk kytar a chytlavé, výživné riffy hnané dopředu dynamickou rytmikou, to jsou trumfy, se kterými téměř nelze šlápnout vedle. Chytlavost skladeb ještě nutně nemusí znamenat příznak komerčního prefabrikátu někde pokoutně vyrobeného za účelem plnění pokladničky, AGAINST EVIL hází melodie do placu s klidem anglických gentlemanů, sedíce s nohama na stole a bafaje z dobrého doutníku, jako by to bylo něco, co je úplně běžné a každému vlastní.
„End Of The Line“ při všech těch superlativech, které jsem se sebe vychrlil, mi přijde jako slepené ze dvou kusů. Část je takový silácký heavy metal řinčící mečem a zbrojí, zbytek pokukuje po thrash metalu. Ani jedna poloha nedělá s AGAINST EVIL plyšová strašidýlka, nicméně by bylo lepší obě tváře a podoby AGAINST EVIL organicky propojit, případně se jasně vydat jednou z cest. Takhle to vypadá, že kapela si to nechce s nikým rozházet a tak to hraje halb und halb na obě strany, s cílem „hlavně nikoho nenasrat“. Razantní a strhující start alba se pak trochu v půli zadrhne, ne kvůli nedostatku invence a energie, ale z důvodu přepnutí na řekněme „battle mode“ ve druhé polovině alba. Očekávaje, že vynikající jízda bude po titulní „End Of The Line“ pokračovat se stejnou razancí, byl jsem lehce zklamán. „True“ podoba AGAINST EVIL“ je naštěstí dost nápaditá a razantní na to, aby kapelu stáhla ke dnu průměrnosti do role revivalu DeMaiovy družiny. Ve finále to nedopadlo vůbec špatně, i když jsem se přiznám se chvíli nechápavě šklebil, než jsem uzřel obal debutu a zřejmě pochopil, že je to s největší pravděpodobností pevná součást výrazu AGAINST EVIL a ne nějaký neúmyslný úlet. Jako by kapela pozvolna otevírala další dveře a ty předchozí ještě nezavřela. Může to být jen má soukromá dedukce nic neměnící na úplně odlišné skutečnosti, ale pokud první půle alba napovídá, o čem budou AGAINST EVIL příště, bude to jednoznačná paráda. Nyní chválím, ale nechávám si rezervu na příště.
Medyed
facebook.com/againstevil.india
instagram.com/againstevil.india
Komentáře