Recenze: AETHERIUS OBSCURITAS – Mártír /2020/ Grimm Distribution

Maďarští pekelníci AETHERIUS OBSCURITAS, ač řádně čpící sírou a jedovatými plyny, čerpají z náladovějšího a propracovanějšího pekelného kotle. Není prostě black metal jako black metal - AETHERIUS OBSCURITAS nesází pouze na všeničící agresivitu, skladby jsou zajímavě strukturované a vygradované, syndrom pocitu jedné předlouhé skladby v tempu šicího stroje v jejich případě opravdu nehrozí. I když si sypaček ve zběsilém tempu užijeme dosti, promyšlená struktura a velmi kvalitní instrumentace vytahuje nemálo trumfů z rukávu. Vedle nezbytné atmosféry, bez které se black metal neobejde a nebyl by již black metalem, je tu velezajímavá technická stránka projevu AETHERIUS OBSCURITAS. Technické kotrmelce, vyjímající se v ostatních metalových odnožích, jsem si v black metalu příliš představit neuměl. A vida, ono to funguje, ba co více, zní to opravdu dobře a nikde to rušivě netrčí. Je pravda, že technických pasáží AETHERIUS OBSCURITAS užívají pouze v pasážích, kde se to vysloveně hodí a ne jako nějaký pochybný nástroj sebeprezentace, jakože „čumte na nás, jak jsme dobrý a my Vás teď posadíme na prdel“. Nikterak dlouhá stopáž skladeb – od tří do šesti minut – nebrání jejich bohaté strukturovanosti, a i přesto drží až překvapivě pevně pohromadě a výživná porce animální energie zůstává nedotčena.

Pocit, že poslouchám sympatickou tradiční černou chásku, bere rychle za své. Prakticky ihned dochází k rychlým zvratům tempa, ultrarychlé palby střídají náladovější pasáže, propletené technickými vsuvkami, nápaditě vsazenými do struktury skladeb. Všechny tyto prvky jsou šikovně a vynalézavě  propojeny do jednoho bezchybně fungujícího celku, který stále neopouští black metalové podsvětí, byť má silné akademické vlohy. Progresivní chutě jsou však drženy na řetězu v pomocné roli, stejně jako atmosférické pasáže – výsledkem je velice zajímavé spojení black metalového undergroundu a pozdnějších nahrávek norské scény v sofistikované a promyšlené formě, jako vyvrženec pekel disponující IQ 160 s diplomem z kvantové fyziky. Má to myšlenku, žádné bezhlavé běsnění, zbrklá střelba na neurčitý cíl ani laciná exhibice, nádherně to funguje vedle sebe bez rušivých následků a AETHERIUS OBSCURITAS se především podařilo zachovat silnou rouhačskou atmosféru starých časů.

Zajímavé album, tenhle „Martír“. Nijak hlasitě na sebe neupozorňuje, a přesto v jeho zdánlivé obyčejnosti (pouze na první letmý pohled) tkví jeho největší síla. „Martír“ je totiž všechno ostatní, jen ne obyčejná tuctovka. Jasně, jedná se o album, jehož nadstandardní kvalitu a kouzlo pravděpodobně ocení poměrně úzká skupina posluchačů.  AETHERIUS OBSCURITAS jako relativně neznámé jméno black metalové scény rozhodně stojí za pozornost, ve skutečnosti je mnohem, mnohem lepší, než naznačuje první letmá srážka. Stačí celkem málo – pozorně se zaposlouchat a dějí se věci neobyčejné, i když to tak zpočátku nevypadá.

Jsem překvapen…a spokojen.

Medyed

facebook.com/aetheriusobscuritasofficial/

grimmdistribution.bandcamp.com