Recenze: AETHERIUS OBSCURITAS – A Sors Szürke Pora /2023/ Paragon Records / GrimmDistribution

Maďarská atmo-black ikona (ne, nepřeháním, já osobně je za ikony považuji) s dalším albem rozhodně neotálela, po necelých třech letech ukula další atmosféricky běsný kus ohlasů písní pekelných. Devátá deska AETHERIUS OBSCURITAS se obrací k silnější atmosférické rovině, podpořenou majestátní (nepřepálenou) melodikou. Vnitřní  běsi však zůstávají na svém místě a silně promlouvají do výsledné podoby alba. „A Sors Szürke Pora“ působí uhlazeněji, jistě – je to vzhledem k žánru ne moc vhodné slovo, ale vzhledem k tomu, jak na mě působí, není to vůbec míněno špatně. AETHERIUS OBSCURITAS velmi citlivě pracují s náladami a atmosférou skladeb a k jejich současné podobě  si dost dobře neumím napasovat zašpiněný zvuk. Průzračnější produkce albu padne jak ulitá, je podstatnou složkou spoluvytvářející velmi osobitou duši všech skladeb.

Jednoznačně pozitivní vlastností „A Sors Szürke Pora“ je jejich nevšední obyčejnost. Neženou se za bombastickým zvukem, nemají potřebu se okatě předvádět instrumentálními výkony. Přednost dostává střízlivá účelnost bez ozdob a důraz na vyznění skladby. V tom jsou AETHERIUS OBSCURITAS vynikající, ač se nikdy příliš nevzdalují kořenům stylu, jsou v maximální míře originální. Vypadá to jako protimluv, ale stačí si poslechnout „A Sors Szürke Pora“ spolu s předchozím „Mártír“ a bude vám jasné, co tím přesně myslím. I když často dochází na rychlé výpady, album nemá mnoho společného s nemilosrdnými zběsilostmi především švédské školy. Jak tak přemítám na zvukem alba a jeho zvláštnostmi, dochází mi jedna zajímavá věc. Nazvučení kytar nemá v mnoha pasážích daleko ke slovutným OPETH. Je to sice trochu kacířská úvaha, ale zní to rozhodně velmi zajímavě a vůbec ne blbě. AETHERIUS OBSCURITAS jsou svébytnou entitou v rámci scény jako celku, která spolehlivě vyvrací domněnku, že jakmile se z black metalu stane seriózní umění, pokukující byť zčásti po inspiraci mimo nejžhavější peklo, ztrácí ukotvení v podstatě a stává se z něj něco zcela jiného. Dovoluji si nesouhlasit, podle mého blbého rozumu je to případ od případu velice různé. Zrovna u AETHERIUS OBSCURITAS bych strach o zakopnutí o bludný kořen neměl. „A Sors Szürke Pora“ má do zdivočelého experimentu řádně daleko. AETHERIUS OBSCURITAS rostou nenásilnou a přirozenou formou do temné krásy postupnými kroky a vytvářejí svůj vlastní hudební svět. Ten není jako konzumní atrakce přístupný a srozumitelný všem a je to tak úplně v pořádku. Alba tohoto typu nikdy nebyla masovou záležitostí a svým charakterem ani být nemohou.

„A Sors Szürke Pora“ není albem na první dobrou, úplně stejně jako jeho předchůdce. Vnější vzezření jako běžné black metalové album ovšem klame. Velmi brzy se projevuje jeho vnitřní síla a osobitost. Stačí k tomu v podstatě jediné – pozorný poslech a otevřená mysl. Potom se z poměrně obyčejného black metalového alba stává album neobyčejné, kompozičně a technicky vytříbené, plné svébytné atmosféry.

Medyed

facebook.com/aetheriusobscuritasofficial/

instagram.com/aetherius.obscuritas/