Recenze: ADOR DORATH – Ultimate Black /2024/ vlastní vydání
Bývaly doby, kdy jsem
temnému orchestrálnímu black metalu (zdali to je ještě black metal nebo už dávno ne, by vydalo na obsáhlou diskuzi, nabízí se ještě škatulka zvaná gothic / black) věnoval hodně času. Potom zcela logicky nastalo určité vystřízlivění a zchlazení vášní, kterému se rovněž říká dopadnutí na zem. Řada kapel nakonec nebyla taková bomba sezóny, některé ukončily činnost a další se postupně výrazově posunuly někam jinam a moje zorné pole se výrazně zúžilo. Má ovšem svoje výhody – mimo jiné je více času a prostoru na to nejzajímavější, co tento zubžánr světu nabízí, i když mnoho zim tomu, co se na chvíli vyhříval na trendovém výsluní.
ADOR DORATH nemám nijak do hloubky nastudované, a přitom se jedná o kapelu, fungující více, jak 25 let na standardně kvalitativní úrovni. Stranou nechávám částečnou podobnost výrazu starších alb stylu CRADLE OF FILTH, podle mého názoru mají ADOR DORATH do kopírky má velmi daleko, i když tenkrát jsem slyšel názory naprosto opačné. Forma, s jakou ARDOR DORATH k „mainstreamovému“ black metalu přistupovali, k tomuto srovnání vybízí, ale jen a pouze na první letmé seznámení. Jakmile jsem se do jejich skladeb pobořil hlouběji, tolik podobností už neslyším. Co ale slyším, je instrumentální zručnost a kompoziční šikovnost, kterou se počátkem milénia v našich končinách nemohl vytasit jen tak někdo. Je proto velká škoda, že ADOR DORATH stále platí za v podstatě undergroundové kapely, což je v příkrém nepoměru ke kvalitě desek.
Název „Ultimate Black“ těsně koresponduje k pojetím obalu, ta nejčernější černá s plastickým logem kapely vzdáleně připomíná černou klasiku od jistých amíků (teď si akorát nemůžu vzpomenout, jak se jenom jmenovali :D), obsahově ale žádnou analogii s černým albem zpoza Atlantiku nečekejme. Goticko-blackový rukopis postoupil do volnější a zároveň razantnější formy za nemalé podpory současných produkčních možností. Jsem překvapen, nebo lépe – zaskočen. Tvůrčí forma ADOR DORATH je v případě „Ultimate Black“ natolik vysoká, až bych měl lehkou obavu z množství nápadů, které obsahuje každá skladba, že ADOR DORATH mají tendenci plýtvat nápady. Žádné líbivé a podbízivé kraječky a sladkosti na nalákání posluchače na první dojem, i když i ten vypadá luxusně. Soulad agrese, melodiky a sugestivní atmosféry nabírá na síle až po dostatečném zažití alba jako celku, i když „singlaři“ si rovněž pošmáknou až se jim budou dělat boule za ušima. Každá ze skladeb obsahuje samostatný emoční mix a odlišnou náladu a stejně tak bezvadně zapadá do kompaktního a kvalitativně vyrovnaného celku.
Že „Ultimate Black“ nebude žádný generický prefabrikát, jsem už dopředu tušil. ADOR DORATH nejsou z těch kapel, které by se pohodlně vezly ve vleku. Ovšem to, co je obsahem alba, daleko překonalo můj zdravý skeptisismus o jeden známý vesmír. „Ultimate Black“ je natolik silná kolekce, že dává pohodlně zapomenout na mnohdy oprávněné cukrovatové předsudky, týkající se melodičtějších a posluchačsky přístupnějších tendencí, vzešlých z black metalových základů.
Medyed
Komentáře