Recenze: ADARRAK - Ex Oriente Lux /2021/ Satanath Records
Pojem melodický 
death metal na sebe během bezmála tří dekád nabalil spoustu variací a významových odstínů od melodicky dochuceného old schoolu po masově přístupnou limonádu s pouhým nádechem původního inspiračního zdroje. Mezi tím se vytvořil široký prostor pro nejrůznější hokusy pokusy včetně základu pro současný metalcore a deathcore. Mezinárodní band ADARRAK, mající základnu v Singapuru, je dokladem mého tvrzení. ADARRAK však uchopili death metal a melodiku z toho serióznějšího konce, není jim cizí styly nesvázaná progresivní linka, která se v různou intenzitou objevuje v každé ze skladeb „Ex Oriente Lux“, jejich prozatím posledním albu.
„Ex Oriente Lux“ by se rozhodně neztratilo vedle AT THE GATES a HYPOCRISY v polovině devadesátých let, ze švédské melodiky prvního vrhu ADARRAK jednoznačně čerpají, v jejich případě to však tak jednoduché není - ještě aby, to bych tu teď neseděl a nesepisoval. Onen progresivní ocásek, který se mrská v každé ze skladeb, dává vzpomenout na končiny podstatně více na jihu starého kontinentu (co třeba MISANTHROPE???). Výsledný mix pak dělá z ADARRAK podstatně zajímavější kapelu, která minimálně stojí za pozornost, což je pro začátek dost na to, aby ve mně probudily zvědavost, zdali tam třeba nenajdu ještě víc. Zpočátku se „Ex Orinente Lux“ jeví jako ničím prudce výjimečné album, které se jaksi seklo v čase na přelomu tisíciletí. To však nemusí být vždycky pouze nevýhoda a odpuzovadlo na milovníky novinek a žhavých trendů. Paradoxně právě tahle skutečnost může být docela silným tahákem a puncem jisté výjimečnosti ADARRAK v kontrastu se současnou moderní produkcí. ADARRAK nejsou tak přepáleně intenzivní a techničtí až na hranici běžným uchem stěží pobratelnou. Všeho si berou tak akorát a společně tvoří jednotlivé roviny (brutální, technická a melodická) harmonický a vyvážený celek, udržující si potřebnou hrubost a nebojím se říci dílem i akademickou noblesu, aniž by se zlomili do uživatelsky odtažitého módu. Sekané riffy dohromady s melodickými pasážemi, notoricky známé zásluhou bezpočtu metalocorových smeček pak zní dosti odlišně a rozhodně ne jako x-krát zkopčená šablona, aby se vyplnilo místo, krom toho jsou do skladeb zasazeny s maximální funkčností, takže nikde okatě netrčí.
„Ex Oriente Lux“, jak to ze začátku vůbec nevypadá, je velmi košaté a vícevrstevné album. Nejsem nijaký všeznalec, abych někomu radil, ale u této desky bych dosti důrazně doporučil vydržet a dopřát ji dostatek soustředěného poslechu, jinak je dojem poloviční. A to by byla škoda, protože ač toto schéma není nic převratného, ADARRAK se ho chopili stylem, který veškeré protiargumenty postavené na archaismu, nepůvodnosti a hře na jistotu staví na hlavu. Skladby v sobě mají dost svébytné atmosféry a vnitřního napětí na to, aby nebyly vnímány pouze jako solidně odvedená technická práce. Obsah poráží formu a to bych viděl jako zásadní argument, pro který by tohle album nemělo ležet bez pozornosti ladem.
Medyed
Komentáře