Recenze: ACCEPT – Restless And Wild /1982/ Brain Records

Ano, stejně jako tento klenot, by se tu mohly objevit „Balls To The Wall“, „Metal Heart“, „Russian Roulette“ a „Breaker“. Tohle album, podobně jako další mé soukromé perly, představuje mé první setkání s Udem a jeho družinou, prvotní zážeh vášně, dnes již rozdělené na dva proudy – UDO a ACCEPT s Mikem Tormillem za mikrofonem. Ještě předtím, než jsem se jako čtrnáctiletý student prvního ročníku střední školy dostal ke kompletnímu albu, sekla se mnou o zem úvodní šleha „Fast As A Shark“ jako samostatný kus. Jedna z neikoničtějších skladeb ACCEPT vůbec, i dnes luxusní nátěr, lehce si potom představit, jaký poprask způsobila na začátku osmdesátých let.

Prskající zvuk staré gramodesky, kultovní dechovkový úvod zmíněné „žraločí“ hymny mně baví stále. Pak jen Udův výkřik a parádní jízda z kopce může začít, se vší tou energií a silou. Takový nářez se na albu už nenachází, tedy přesněji řečeno takhle rychlá skladba. Zbytek je výrazně tradičnější, ovšem s jasným rukopisem kapely, který doznal přesných obrysů na minulém albu „Breaker“. Další skladby, ač už se nejedná o tu zběsilou jízdu, jako na startu, patří dávno do metalové síně slávy. „Restless And Wild“, a zčásti i následovník, nesmrtelné „Balls To The Wall“, mají ještě tu syrovou patinu, ta se může na jednu stranu jevit jako nižší vývojové stadium ACCEPT (a že jsem názory tohoto typu několikrát vyslechl), a to vyšší evoluční stadium že počíná s „Metal Heart“. Na tu druhou stranu právě ta syrová produkce přispívá ke zdůraznění silovějších momentů ve skladbách, čímž má „Restless And Wild“ svébytnou a nesmrtelnou atmosféru. Je minimálně pro mě přelomovým albem, bodem, který s konečnou platností potvrdil ACCEPT jako přední kapelu nejen německého metalu, ale i v globálním rozměru. Německo se v krátkém časovém úseku stalo vedle Britských ostrovů dalším epicentrem dění kolem heavy metalu a zdrojem inspirace pro zástupy následovníků, předmětem citace a hrdě uváděným vzorem mnoha matadory současné scény. Současná podoba metalu bez ACCEPT je naprosto nemyslitelná, navzdory nepopiratelnému hlubokému otisku do historie tu jsou stále a stále točí vynikající alba.

Ale vraťme se do roku 1990, kdy jsem v rychlém sledu nasál většinu položek tehdejší diskografie ACCEPT, a začal jsem právě „Restless And Wild“. Ani za mák jsem neměl ponětí o klíčových momentech, které udělaly díru do metalového světa. O to zajímavější se pak jeví, jak jsem na tyhle zásadní body tehdy zareagoval. O „Fast As A Shark“ jsem už slovo ztratil, pokračuji titulní „Restless And Wild“. Nápaditě jednoduchý a účinný motiv v čele s úderným riffem jako recept na hudební život věčný. „Ahead Of The Pack“ – rukopis ACCEPT, objevující se na všech následujících nahrávkách, autorský patent se vším všudy. „Shake Your Hands“ je bez přehánění plnokrevná hitovka, stojící poněkud ve stínu oněch dvou perel a trochu tímto odbočuji od myšlenky tohoto odstavce. Dalším kardinálním bodem alba, o kterých jsem tenkrát neměl ani tušení jsou „Neonové Noci“, nejsem a nikdy jsem nebyl žádná Libuše nebo Sibyla, ale zde se mi nezávisle na všeobecném povědomí povedlo vychytat všechny megahity, takže na výjimečnosti „Restless And Wild“ nepochybně něco bude. „Princess Of The Dawn“ se mnou podruhé majzla o zem, netuše, že již v době, kdy se ku mně dostala, je pevným pilířem tvorby ACCEPT. „Restless And Wild“ je orámováno jako malba od Leonarda, první a poslední skladba jsou ikonami žánru, a zastiňují, ať se mi to líbí nebo ne, ostatní položky na albu. Ty jsou kvalitou srovnatelné a album jako celek je skvěle vyrovnaná kolekce, ale co naplat, na bedně všechny neskončily.

Medyed