Recenze: A5 – EP Vo ničem (2019) – vlastní náklad

Není tomu zas tak dlouho, kdy se naším webem prohnaly dvě kapely z Týna nad Vltavou, jmenovitě KAPYBARA a KARBON. A nyní tu máme Týn nad Vltavou do třetice, a to syrový a až na kostní tkáň ohlodaný masakr zvoucí se rovněž minimalistickým způsobem A5.

A5 sami sebe zařazují jako thrash / metalcore. Vtip tkví v tom, že thrash metal a HC jsou zredukovány až ke své principiální podstatě, ve prospěch syrové energie. Nečekejme proto žádné sofistikované umění, absolventský koncert posluchačů akademie muzických umění se zcela určitě nekoná. A5 jsou syroví, hrubí, kadeřníka se stranící a na dění a stav věcí kolem nás nahlíží obdobným způsobem – nekompromisně, přímo a bez přídavných dochucovadel. Je naprosto zřejmě a očekávatelné, že tahle lehce upravená krmě leckomu zaskočí v krku, někoho bude tlačit bříško, a někteří budou mít po pozření tohoto sousta horší spaní.

„Prezident“, sloka – refrén, dva hutné riffy v pravidelném sledu si předávající štafetu. Textová složka, stejně jako složka instrumentální, je maximálně stručná, sdělná a úsporná. Něco v tom smyslu, jako když Vás od samého rána irituje celý známý vesmír a máte k večeru jediný cíl – rozkopnout popelnici, vzteky naštípat kubík dřeva a pak vyběhnout na kopec, jako onen kapr v jednom vtipu a zařvat.

„Práci čest, rukám klid“ – že Vám ten text cosi, nebo i někoho silně připomíná??? Náhoda to být nemusí. Kult práce, rozdat se pro zaměstnavatele, nechat v práci zdraví a nervy, žít prací a asertivně přijímat vždy a za všech okolností věcnou a oprávněnou kritiku svých nedostatečných výkonů, kdy šestnáct hodin v práci nestačí a bude třeba dvacetihodinové pracovní doby. Touto lehkou parafrází z Tankového praporu jsem se pokusil shrnout text tohoto kusu. Stručná, rázná sypačka nečučící nalevo napravo.

Titulní „Vo ničem“ – minimalistický mazec s poměrně slušným tahem a energií, o poznání strukturovanější předchůdců a s významně větším objemem záchytných bodů.

„Dotek víry“ – do popředí se tlačí HC, energie leze nahoru. Dovedu si vcelku živě představit, jaký rachot to může být naživo. Kvalitativní laťka s postupem času šplhá a začíná mě to bavit.

„Virtuální realita“ – skočná HC/thrash rubanice, vhodné střídání dvou poloh dotahuje syrovou řež do konce. Poslední „Jožin“, vteřinový štěk uzavírá čtvrthodinu nečesaného syrového nářezu, který si neláme hlavu s definicemi umění. Ta čtvrtka hodiny a přiměřená délka skladeb je přesně tak akorát, aby EP prosvištělo slechy a nadělalo nějakou tu paseku. Natáhnout „Vo ničem“ na hrací čas běžného alba, efekt by byl ten tam, a těch zívacích momentů by se pár dostavilo. Takto nemám s EP výrazný problém. A5 si naštěstí nehrají na seriózní umělce a mám ten dojem, že žádné hvězdné ambice nemají. Za tohoto rozložení sil, nečekaje bombu roku, nejsem znuděn a syrovinu já rád. A na samotný závěr znovu podotýkám, A5 naživo by mohla být slušná barbekjů se syrovými stejky. Teďka to ještě zalisovat do CD a Týn se otřese v základech, až staré Kropáčkové vypadnou zuby…

Medyed

bandzone.cz/a5
facebook.com/A5