Recenze: A PALE HORSE NAMED DEATH - Infernum In Terra /2021/ Long Branch Records
Za těch více než třicet let, 
co se jako fanoušek, posluchač a publicista amatér motám kolem muziky, absolvoval jsem nemálo „osudových srážek“ které mé vnímání muziky otočilo naruby a otevřely další komunikační kanály, které do té doby jaksi nefungovaly. Jednou z těchto srážek bylo vcelku nahodilé a přesto zásadní setkání s TYPE O NEGATIVE. Kapela natolik svébytná, a to i vizuálně, že mi zcela učarovala a o to více bolestný byl její konec zapříčiněný odchodem ústřední osobnosti Petera Steelea do muzikantského nebe. Výrazná stopa po této ve všech směrech originální kapele však prachem nezapadala. Původní bubeník TYPE O NEGATIVE Sal Abruscato, dnes v roli kytaristy a frontmana, dal dohromady A PALE HORSE NAMED DEATH, čímž nám, kterým se po TYPE O NEGATIVE věru velmi stýskalo, poskytl velmi důstojnou náhradu a především na TYPE O NEGATIVE dokázal smysluplně navázat.
„Infernum In Terra“ je již čtvrtým albem A PALE HORSE NAMED DEATH. Mé původní předpoklady, že debut „And Hell Will Follow Me“ bude jednorázovou záležitostí a za odkazem TYPE O NEGATIVE se definitivně zavře voda, byly vyvráceny hned za dva roky s vydáním „Lay My Soul To Waste“, pak sice následovala šestiletá pauza, ale A PALE HORSE NAMED DEATH pokračují dál a před dvěma lety vyrukovali s „When The World Becomes Undone“. Sal Abruscato dokázal věc nelehkou, ba i zčásti nemožnou - ducha TYPE O NEGATIVE uchopit svébytným a nenásilným způsobem a vdechnout mu novou existenci, aniž by zasel byť jen stín pochybnosti, že vznikne pouze druhořadý revival. A PALE HORSE NAMED DEATH jsou jasně a nepochybně sví, ani se nepokouší nacpat do formy a výrazu TYPE O NEGATIVE, přesto je jejich odkaz jasně patrný. V paměti má právě pouze debutové album, další dvě jsem z nejrůznějších důvodů hlouběji nevstřebal, tyto řádky proto budiž takovým návratem k A PALE HORSE NAMED DEATH po deseti letech.
A PALE HORSE NAMED DEATH jsou v jádru takovou chmurnou doomovou kapelou klasického střihu, nepokrytě čerpající z feelingu sedmdesátých let, stavějící na silné a sugestivní atmosféře ve velmi svébytném zpracování. Právě díky silné atmosféře jsou A PALE HORSE NAMED DEATH velmi zajímavým úkazem, jejich alba jsou vstupenkou do jiného světa, sice ne moc veselého, nicméně svou náladou dost ojedinělého a výjimečného. Je ovšem třeba říci, že pokud mám srovnat „Infernum In Terra“ s debutem, jsme někde jinde. Moment překvapení už zcela očekávaně nefunguje, album se více noří do ponurých nálad a leckomu může připadat, že už A PALE HORSE NAMED DEATH dochází invence a tudíž více brnká na retro notu ve snaze odvést pozornost od vyžrané spižírny. Já bych tak striktní nebyl - „And Hell Will Follow Me“ je neopakovatelná záležitost, jejíž kouzlo okamžiku a momentálního rozpoložení nálad zopakovat nepůjde, a jestli ano, už je mi sympatičtější současná podoba kapely, sice ne úplně hitová (spíše naopak) a ne úplně na první dobrou uživatelsky přívětivá. Důvod mé shovívavosti a značné spojenosti s „Infernum In Terra“ je pro mě úplně prostý - právě touhle cestou by se z A PALE HORSE NAMED DEATH stal onen druhořadý revival bez hlubšího smyslu existence. „Infernum In Terra“ dost možná není úplně dokonalé a nedopadlo zcela bez klopýtnutí, ale stále obsahuje dost silných momentů, které dokáží přesvědčit.
Medyed
Komentáře