Recenze: 1000BOMBS – Sentenced To War /2023/ Ketzer Records
Jméno mi
něco říká, paměťová stopa bohužel stávkuje. Teď už, aby mi u vrat zazvonil jeden německy hovořící pán a bude vymalováno. Pak už mi můžete říkat třeba Karle nebo Pepíku, vyjde to nastejno. Ale opusťme moje čekání na Alzheimera a vzhůru do válečné vřavy prostřednictvím „Sentenced To War“!
Album to je parádní, zvláště když pamatujete přelom osmé a deváté dekády v přímém přenosu. Ale nečekejme archeologický průzkum vrstvy mladších druhohor, to bych prosím rád zdůraznil. „Sentenced To War“ je příliš živé na to, abych byť pomyslel na nějakou tu retro myšlenku. Hrubozrný thrash metal s výrazným death metalovým nátiskem mě vždy dokáže zvednout energii, když se jí z nějakého důvodu nedostává nebo mě pořádně nakopnout i když nedostatkem energie netrpím. Album sice zní jak z 90 let, nicméně současné zvukové možnosti jsou na produkci výrazně slyšet. Mohutný a prostorový zvuk albu jednoznačně prospívá a nechává skladbám vyniknout v plné šíři. Je mi sice jasné že současná mladá generace tradiční pojetí skladeb dost možná neocení, ale jsem málem až přesvědčen, že jakýkoliv mladý posluchač, byť s jen trochu otevřenou myslí bude slyšet spontánní neurvalost a strhující atmosféru, kterou album obsahuje vrchovatě. Právě ta zašpiněnost a nečesanost mi na současných produkcích poměrně dost schází stejně jako živá a autentická atmosféra, která dostává zásluhou křišťálové produkce a dokonalosti až za hranu pořádnou nakládačku. Téměř desetiletá mezera mezi oběma alby, která prozatím stihla kapela vydat, možná byla tím spouštěčem energie a agrese která se na nás valí jak řeka Styx během třetího povodňového stupně.
A o čempak to celé je? Stačí se byť jedním očkem podívat na názvy skladeb a hrál jsem cítíte střelný prach spáleninu po požárech rachot dělostřelectva svištění padajících bomb a stejně i tak máte pocit že se vám do nohou zadírá ostnatý drát a na patře cítíte smrtelnou dávku bojového plynu. Jen jedna skladba se jsem nastavenému konceptu vymyká. Už podle názvu je naprosto jasné, odkud že kapela je. Jak se můžete dočíst v povídce Šimka a Grossmanna – „toto je město piva milé děti!“. „Pilsner Trashquell“ se svým punkovitějším pojetím blíží spíše lehčí formě dle mustru TANKARD. Zbývající skladby nemají daleko k death metalu staré školy a stejně tak ke SLAYER nebo SODOM. Tohle moje přirovnání má značnou vůli a kalibrem bych jej rozhodně nezkoušel. 1000BOMBS jsou staří zkušeňáci s výrazným autorským rukopisem, kteří ví, co dělají a dělají to s mladistvým zápalem a ohněm v srdci. Teď jsem zmínil to jedno správné slovo, kterým by se dala charakterizovat komplet celá deska – srdce, respektive srdcařina v každém tónu. A to se počítá, ať je vám šestnáct nebo osmdesát.
Medyed
Komentáře