Píseň pro všechny dny

Je to už strašně dávno, kdy geniální slovenský producent Július Kinček dal dohromady zavedenou, ale vokálně méně výraznou poprockovou skvadru TEAM s dotehdy absolutně neznámým, leč výrazným převýrazným hlasem jménem Palo Habera - aby vznikl fenomén, který zná dnes prakticky každý. Aby vznikl TEAM. 

Listuju starodávnou Melodií 4/85, čili se psal duben roku 1985, a na dvojstraně 10/11 jest reportáž Mierový Martin. „Okrem Receptu se martinským laureátom stala aj skupina Team, ktorá získala samozrejme najväčšie ovácie od svojho domáceho publika. Ich dynamická skladba „Beh“ autorov M. Dočekala a M. Nemečka bola venovaná Československej spartakiáde ’85 a získala i prvenstvo v autorskej súťaži SFPP Martin ’85. V autorskej súťaži skomponovali verejnosti už známi a skúseni autori P. Zelenay a T. Grünner II. víťaznú skladbu „Kto máš svoj ciel“, ktorů na slušnej úrovni interpretoval Pavol Habera spolu s TOČRom Bratislava.“ - Ak vidno, doteraz sa neznali. Zas ten Kinček! :-)

Kdo z nás na Teamu nevyrostl? Když jsem ho snad úplně poprvé – v roce 1988 - uviděl v ostravským TKM, v němž jej takřka premiérově představil můj brácha (kterej tam tehdy pracoval, než se nasral tak, že odešel – jo, odešel z tehdejší televize!, a jak ho znám, myslím, že nikdy nelitoval), netušil jsem, jak moc mne tahle skupina dostane. 

Kapela, která ve své době válcovala i nezrušitelný Elán, dokázala produkovat jak řízný rock či poprock (Malá nočná búrka, Prievan v peňaženke, Nároční, Reklama na ticho, později Mám na teba chuť), tak nezapomenutelné balady (Severanka, Čo s tým?, Na jednej lodi – ahoj, Eskymáku!)

Tou dobou jsem také jel v rámci čs. socialistické družby základních škol do Bratislavy, a jelikož v zemích českých bylo debutové LP TEAM totálně, ale fakt totálně vyprpodané, kupoval jsem jej tam; dodneška si pamatuju tu ulicu. Vezu to autobusem spolu se singlem Kernu Exploze a těším se, jak mi budou v Brně závidět. A to si pište, že záviděli! 

Píše se rok 1989 a před podnikovou prodejnou Opusu v Alfa pasáži stojí fronta jak na maso. Galerka se málem propadne o patro níž, protože právě vyšly dvě přelomové desky: debut TITANIC: Metal Celebration a dvojka TEAM: Prichytený pri živote. Fronta jak na maso? Vždyť tohle je MASO! 

„Keď budeš cítiť, že život s těbou zametá, keď ťa budú chcieť do klubu posledných“... „Držím ti miesto“ z trojky je hymna všech nás, kdo si připadáme, že jsme poslední. V kterémžto kontextu mne napadá geniální hláška babičky mého kolegy z práce, která vždycky říkala: „Zdeněčku, nic si z toho nedělej, vždycky musí být někdo poslední.“ To když jsem slyšel poprvý, tak jsem šel do kolen. Oh, moudrost našich babiček. 

Jasně, Team se logicky musel vyčerpat, tak vysokou laťku nešlo udržet věčně. Jenomže se dokázal vrátit, a to naprosto fenomenálním způsobem. Pamatuju si, jak jsem to CD Mám na teba chuť :-) takřka marně sháněl po celým Brně, v Indies na Kobližné měli poslední kus. Tehdá za 369 Kč. 

Je brzké sobotní ráno roku 2002, probouzím se v posteli, chystám se na výlet, oknem na mne haleká letní slunko a z mé stříbrné audiokobry Panasonic řve Habera stejnojmennou titulní píseň. Na řečkovických bečkách jsme pak na španělky békali třeba Slovník cudzích snov. A narvaný Rondo kdysi tou dobou se taky nedá zapomenout. 

Vynikající byla taky Team X, zatímco Team 11 je dle mého čistě subjektivního soudu hodně slabá deska. Ale to už je dneska jedno. Team si svoje splnil a navždy zůstane v mým srdci a v mý duši. 

Moj večný Team, keď budeš cítiť, že život s tebou zametá a keď ťa budú chcieť do klubu posledných, tož vez, že ja ti v Brně držím miesto. 

Tady Dědek. 

P.S.: A chcete-li studovat historii, přinášíme Vám jeden unikátní klip z dob totální archeologie. Sledujte prosím zejména Haberu "před návštěvou zubaře", dále Haberu s brejlema (sic!), drsné bušení vzadu na hřišti na buben, jo a má to taky jeden háček - ten "rybářskej"... A rovněž určitě pochopíte, odkud Miloš čerpal tu svoji slavnou dovolenkovou polohu na člunu, ha ha. 

Hej hej hej užívej.