PERDURATUM – EP Exile´s Anthology /2020/ vlastní náklad
Mexičané PERDURATUM se zhlédli v komplexnosti a pompéznosti DREA
M THEATER, metalovém dramatu SYMPHONY-X a takto bych mohl pokračovat ve výčtu příkladů, které vcelku výstižně přibližují tvorbu PERDURATUM z pohledu stylového zaměření. PERDURATUM však nezůstávají pouhými následovníky těchto velkých jmen progresivní scény, inspiraci pro svůj rozmáchlý styl čerpají z ještě širšího záběru, nebojí se ve vhodných momentech přiostřit výraz a ukázat drápky stejně jako aristokraticky zjemnit a působit dosti vznešeně. Debutové EP sice obsahuje dosti styčných bodů s hlavním proudem prog-metalu, je zde ovšem i značné množství osobitých postupů naznačujících možný budoucí vývoj a cestu k vlastnímu výrazovému patentu a svébytnému rukopisu.
Na poměrně skromné časové ploše něco málo přes dvacet minut se odehrává velice slušný dramatický kus metalové instrumentální opulence a imaginárního lámání prstů. Instrumentální náročnost, a možná i tak trochu exhibice hráčské formy všech zúčastněných by byla sice hezká a mému uchu příjemná, ale bez skladeb fungujících jako živý organismus se silným vnitřním duchem by to všechno bylo studené a prázdné divadlo, a často to takhle dopadá – prázdná dokonalost. Jenomže to, že o PERDURATUM vážím čas a energii cosi napsat, už alespoň náznakem napovídá, že PERDURATUM nebudou pouhými honiči stupnic po hmatníku a na milisekundu přesných rytmů. „Exile´s Anthology“ představuje PERDURATUM ve velmi dobrém světle, kdy vedle náročnosti a komplexnosti skladeb nezapomínají na jejich funkční stavbu, jejich emotivní obsah a mimo to také na obsah mezi řádky – charakter a duši skladeb. Kapela se snaží přespříliš neopisovat osvědčené šablony, melodie znějí poměrně originálně do té míry, že nemám pocit poslechu některého ze slavnějších kolegů ve zbrani. Ano, klávesy občas mají „Rudessovský“ nádech, ovšem ne zas natolik výrazný, aby se mi z toho měla snahu křivit ústní dutina. Příjemná je krásně slyšitelná baskytara, občas předvádějící slušné skopičiny, ve slapující poloze se mi jako téměř nemuzikantovi vyloženě líbí. Kytara okupuje značný a velmi pestrý záběr, dokáže být hutná a ostrá, sázet do placu těžké a chutné riffy, které mají někdy až metalcorové zabarvení, na druhou stranu maluje křehké nálady a pestrobarevná a dramaticky vystavěná sóla. Technicky bezchybné a přesné bicí, a zde bych nebyl překvapen a čekal jsem že se budou držet zažité formulky á la Portnoy, ovšem není tomu zcela tak a já mám po jedné z posledních obav, což na mě v podobě tohoto EP vykoukne. Posledním zastavením na okružní inspekci „Exile´s Anthology“ je samo sebou vokál. Jsa posazen poměrně vysoko, a to téměř stále, nezabíhá do nejvyšších poloh a když už, tak naprosto výjimečně, drží se v pro sebe jistých vodách a do celkové koncepce skvěle zapadá. Svou barvou odlehčuje silovější pasáže a těm výrazem křehčím doplňuje celkovou náladu.
„Exile´s Anthology“ je bezpochyby velmi dobrým výchozím bodem. Kapela evidentně ví, co chce a dokáže to poutavým způsobem ztvárnit bez použití nadměrné instrumentální gymnastiky. Všechna instrumentální salta a kotrmelce vpřed i vzad jsou plně podřízeny skladbě a její atmosféře, což hodnotím jako jednu z vůbec největších předností „Exile´s Anathomy“. Všechny tři skladby plus intro mají dostatek vlastní atmosféry a bez zádrhele fungují samostatně, tak i v interakci mezi sebou.
PERDURATUM…že neznáte??? Velmi příjemné!!!
Medyed
Komentáře