OŽEHAVÉ „ZNAMENIE“ REEDICÍ

O tom, jaký vřelý vztah mám k desce Tubly Žeravé znamenie osudu, jsem psal jinde. Teď se chci věnovat reedici.  

Platformu reedicí mám strašně rád, už proto, že jako študák na počátku 90. let jsem neměl na všechno peníze, a proto jsem musel mít řadu nahrávek jenom na kopíračkách kazetách, ačkoliv jsem vždy primárně miloval originálky.

Vývojem času, jak jsem začal být „dělnicky“ činný, jsem si postupně všechny ty metalové skvosty do své hudební skříňky pořídil. A je možná paradox, že svoje životní album ŽZO mi na CD trvalo možná nejdýl ze všech, pokud tedy nepočítám dobrou pálenku z intru.

Někdy kdysi nedávno jsem koupil výprodej digipackové reedice pravděpodobně z roku 2012 (je to napsáno tak malým písmem, že mé levé oko nevidí nic a pravé by potřebovalo lupu), ale jedno vidím jasně: tehdy ten editor věděl, že reedice nesmí žádným zásadním způsobem změnit přední ani zadní stranu alba. A to zejména u tohoto obalu, který já osobně považuji za absolutně nejlepší v dějinách tuzemského hard & heavy.

Píše se rok 2023. Bože můj, Tublo moje, který editor tohle pustil do světa? Reedice z roku 2023 se bohužel zpronevěřuje již svou zadní stranou, a to zdánlivou maličkostí, jež ovšem hyzdí celý vývoj tuzemského tvrdého rocku.

Protože názvy jednotlivých skladeb nejsou malým tiskacím, ale velkým (bohužel to nemám vyfoceno). Koho tohle napadlo (anebo nenapadlo), toho bych přikoval jak Prometea, ale k jiné skále, než je rock. Jak pěst na oko, historická šílenost, ale zase na druhou stranu, pravda …  sběratelský unikát.

Ano, tahle deska svou sílu nikdy neztratí, protože byla stvořena – jak říkávala moje maminka – s citem a s láskou. Reedice z roku 2023 se stane sběratelským unikátem, ale její obal nebude mít s absolutní hudební pompou týhle muziky svou duší nikdy nic společnýho. 

Protože velikost kohokoli z nás nedělají písmena, ale my sami.

Tady Dědek.

https://www.multiland.cz/tublatanka_zerave_znamenie_osudu_cd