„NECÍTÍM SE BÝT METALOVOU ZPĚVAČKOU“, říká DARIA HRUBÁ v rozhovoru pro náš web, a dodává: „UŽ JSEM ZPÍVALA I S CIKÁNSKOU KAPELOU. METAL JE PROTI TOMU ČAJÍČEK…:-)“

Často u přepážek hlasitě hýkala „mnemotechnickou pomůcku“ pro své jméno Daria: „I-a, i-a, i-a!“ Zpívá s LORETTOU, s níž připravuje novou, již třetí řadovou desku. Přesto se necítí být metalovou zpěvačkou - možná proto, že zpívala i s cikánskou kapelou, a desku má rovněž s multižánrovým Špilberkem.

Zpěvačka, kytaristka, skladatelka, režisérka, scénáristka, manželka, maminka a krásná ženská DARIA HRUBÁ poskytla našemu webu rozhovor, který startuje právě zde!

Ahoj,

prosím Tě, řekni mi, odkud vlastně pocházíš. To jméno Daria není úplně normální. :-) Já musím vždycky přemýšlet, jak ho mám psát, jestli s „i“ nebo s „j“.

Pocházím z Brna, kde bydlela i jedna má příbuzná jménem Darja. Mým rodičům se její jméno líbilo, ale jako nekomunistům jim ta ruská varianta s „j“ prostě vadila. Navíc původ toho jména je odvozen od jména Dareios, latinsky Darius, což bylo jméno perských králů, a tak mi dali jméno Daria s „i“. Samozřejmě, že mi dodnes někdo jméno napíše s „j“, což se mi nelíbí, ale už se proti tomu nevyhrazuju tak razantním způsobem jako za totáče, kdy jsem u přepážek často hlasitě hýkala: „I-a, i-a, i-a!“

Nikde jsem se nedočet, co jsi dělala před Lorettou. Povíš mi to?

Celé dětství jsem chodila do dramaťáku, do vyhlášeného brněnského souboru PIRKO. Se mnou v oddíle byla i o dva roky mladší Pavlínka Musilová, dnes Horňáková (kytaristka Loretty). Mimochodem, z jejího rodného příjmení jsem potom na gymplu vytvořila přezdívku Múza, která už jí zůstala. Když v mých 16 a Pavliných 14 letech náš oddíl rozpustili (byl to DĚTSKÝ soubor a my už byli všichni puberťáci), najednou jsme nevěděly, co dělat. A protože v té době učili rodiče Múzy na hudebce, kde zrovna jejich kolega Jirka Vichta zakládal dívčí hudební skupinu, přihlásily jsme se na konkurz. Múza chodila celé dětsví do lidušky a byla skvělá klavíristka, takže na post klávesačky ta pravá. Ale já? Na klavír jsem sice hrála taky, ale na rozdíl od Múzy blbě. A tak jsem poprosila kluky z Pirka, kteří hráli na kytaru, aby mě na ni naučili. I díky trpělivosti třeba Jirky Dvořáka, dnes slavného herce, jsem se přes prázdniny nějak hrát naučila a do skupiny se na post kytaristky dostala. Naštěstí se brzo ukázalo, že umím zpívat líp než hrát na kytaru a základ Loretty byl na světě. S léty se změnil název, žánr a obsazení, ale my dvě s Múzou to spolu táhnem už od téměř dětské holčičí skupiny Femina, z níž se stal Nyx, kde Múza už hrála i na ságo, které s příchodem nové bubenice (Moniky Pellové, exLoretta) vyměnila za kytaru. Pak už stačilo jen přitvrdit a Loretta byla na světě.

Vaše první studiová práce byl sampler DETONATION, skladba Zlost. Text Martin H. Groh, tehdejší metalový redaktor a rovněž pořadatel koncertů. Jak na něj vzpomínáš – dnes prý je to docela slušný byznysmen?

Martin měl neobyčejnou „drzost“, že s námi nafotil fotky a nabídl nás, začínající kapelu, která si teprve stavěla repertoár, Arakainu jako support pro turné po Čechách, Moravě a Slovensku. Kupodivu si nás kluci tehdy vybrali a my tím pádem před turné, do jehož začátku zbývaly 3 měsíce, snad denně zkoušely v naší tehdejší kuchyni, abychom se vyhrály a vyladily repec. Naše společná šňůra tehdy dopadla dobře a od té doby už jsme měly nabídek dost. Martin byl ale ten, bez něhož bychom si na něco podobného tak rychle netroufly.

Tehdy jste byly s LORETTOU v televizi pečení vaření, klipy i delší pořady…. Jak sis to užívala, a pověz mi, prosím, začala díky tomu Tvoje spolupráce s brněnským studiem ČT?

Je pravda, že málokterá skupina v té době dostala v televizi tak velký prostor. Nepochybně na tom mělo velkou zásluhu i to, že jsme byly mladý holky, který hrály rock. Tehdy podobných dívčích kapel na stejné úrovni moc nebylo. Cestu k mé pozdější televizní a filmové tvorbě mi to ale neotevřelo. K tomu jsem se dostala přes dabing – Emil Kopřiva spolu se dvěma společníky založil v roce 1994 dabingové studio a potřeboval do něj lidi. Tak oslovil nás s Múzou a my se postupně vypracovaly přes malé roličky k větším, pak k úpravě dialogů a nakonec i k dabingové režii. V roce 2003 začalo Emilovo studio vyrábět pro Českou televizi týdeník o módě a životním stylu s názvem Móda – extravagance – manýry, pro který jsme s Múzou psaly scénáře a já ho nakonec 4 roky moderovala. Odtud byl už jen krůček k jiným projektům – dokumentům, které jsem začala i režírovat a nakonec se dostala i k režii filmové.

Před 2 lety jsme otevřeli 60. ročník filmového festivalu Zlín pohádkou Největší dar, ke které jsem napsala námět, spolu s Múzou scénář a s kolegyní Martou Gerlíkovou Santovjákovou ji odrežírovala. Ve Zlíně měla pohádka opravdu velký úspěch a my se těšily na premiéru, která měla být na podzim 2020. Nakonec půjde kvůli pandemii do kin až letos - 1. 12. 2022. Je to už 4. termín a já pevně věřím, že tentokrát už nám to covid nezhatí…

Po debutu jste se rozprchly. Asi kvůli mateřství…

My se nerozprchly kvůli mateřství! Já měla roční dceru, už když jsme se začaly připravovat na turné s Arakainem. A Múze se narodila ta její až po tom, co jsme přestaly hrát. Spíš jsme prostě přes samý koncertování a kecání místo zkoušení nových věcí nebyly schopny udělat druhou desku. A tak jsme se rozhodly, že dáme pauzu. No, ano, trvala 25 let. Ale o to je to teď větší sranda!

Abychom lehce vybočili, řekni mi prosím něco o své rodině. A nemyslím tím teď „rodinu“ jménem Loretta.

Na mé rodině je nejlepší, že je stále stejná už 35 let, resp. 33 let od narození dcery. :-) Mám úžasného muže, který mě vždycky podporoval a má naši muziku rád. Když nám napíše písničku někdo jiný, než my samy, vždycky řekne: „Jo, je to fajn, ale ty vaše věci mám raději – to je pravá Sabbatovská Loretta.“ To je pro nás všechny čest!

Taková zajímavost v kontextu s Kernem. V rozhovoru Jardy Špuláka pro Rock & Pop tuším 1991 některá z Vás řekla, že s Kernem se vlastně neznáte, abyste v roce 1993 spolu s Pavlou Múzou Musilovou, dnes jak známou Horňákovou (jak mu závidím!) nazpívaly sbory mj. do obrovského klipového šlágru Kernu Silnější než já. Pamatuješ si z toho něco? :-)

Abych pravdu řekla, ani nevím, jak to vlastně vzniklo. Myslím, že víc bude vědět Múza, která se s Kernem, resp. s jeho tehdejším kytaristou Mirkem Horňákem sblížila víc. Dokonce natolik, že jsou dnes už přes 25 let manželé a mají šikovnou krásnou dceru.

Velký návrat na zřícenině v Dalečíně 2015, v takřka původní sestavě, v pětce bez původní basistky… Mělas Ty, zkušená TV hvězda, vedle těch hradeb trému? Ehm, podobnost s místní zříceninou si vůbec netroufám vyslovit, hi hi…

Já trému moc nemívám. Odmoderovala a odzpívala jsem toho na pódiích i před kamerou už tolik, že mi to přijde úplně přirozené. Ale znám plno kolegů a kolegyň muzikantů, kteří toho odehráli a odzpívali daleko víc, a přesto si na trému stěžují… Tak to asi bude nějakým vnitřním nastavením! Já mám obecně ráda adrenalin, i ve sportu, takže tréma mě nijak netrápí. Stejně jako mě netrápí podobnost se zříceninou, protože stárneme všichni a je to nejen přirozené (za nepřirozené naopak považuji pokusy o „rekonstrukce“ obličejů, které pak často nejsou k poznání…), ale i velmi spravedlivé. A kolik takto spravedlivých věcí si v životě užijeme? Co?

Ty ovšem nejsi jen metalová zpěvačka, neboť obnovený projekt Špilberk, který si v Dalečíně rovněž zahrál (pořadatelé asi ušetřili za zpěvačku, kdyžs to byla pořád Ty) Tě představuje v hodně multižánrovém světle. CD z roku 2013 mám doma a je podle mne fakt dost dobrý! Myslíš si to taky?

Ano, myslím si to taky :-). Špilberk jsem znala z 90. let, kdy tam zpíval Emil Kopřiva, a ty písničky se mi líbily už tehdy. Takže když jsem dostala nabídku je znovu nazpívat s tím, že on už chce hrát jen na kytaru, byla to pro mě velká čest. Dodnes jsem na to CD pyšná. A ještě něco: já se necítím být metalovou zpěvačkou! Zpívám ráda písničky, které mají hlavu a patu a jsou melodické. Na žánru ani tak nezáleží! Už jsem zpívala s big bandem, jazz, s cikánskou kapelou (s klukama jsem nazpívala i CD a kdybych tu napsala „s romskou“ kapelou, určo by byli na.raní! :-) a všechno mě bavilo. Jediné, čemu jsem nepřišla nikdy na chuť, je country a dechovka. Ačkoli dechnu si teď pouštím v autě a řežu se smíchy – výtvarník František Skála s Provodovjany to vzal totiž za úplně jiný konec a dooost mě to jejich CD baví! Jo a abych nebyla nespravedlivá, Johnyho Cashe taky beru!

Mohla bys prosím Tě říct pár slov k tomu CD s cikánskou kapelou?

To je veselá historka! V době, kdy jsme s Lorettou už dávno nehrály, jsem ve vyhlášené brněnské hospodě Na Bláhovce potkala kamaráda Aleše Hrbka, promotéra velkých koncertů, který se dnes stará i o Semilasso. Ptal se, proč někde nezpívám a já mu tehdy řekla, že jediné, co bych ráda, je zazpívat si s pořádnou cikánskou kapelou. Do týdne se mi ozval náš společný kamarád, výborný cimbalista, Libor Šmatelka, že mluvil s Alešem, zrovna chystá CD s cikánskou kapelou a hledá, kdo by jim to zazpíval. Sešli jsme se a já koukala jak z jara! To byl náááářez. Kapela se jmenovala Lačho Hangos, druhý housle hrál kluk, kterej hrál tehdy PRVNÍ housle ve filharmonii a v Lačho Hangos hrál druhý, protože jeho brácha bez hudebních škol hrál prostě ty jejich věci líp. Na akordeon a kytaru hrál Koloman, kterej byl na muziku talent od Boha. Uměl zahrát na všechny nástroje, jaký si jen umíš představit, zato neuměl psát... Takže s touhle partičkou jsem nazpívala CD a musím říct, že jsem si to báječně užila. Je teda fakt, že kšefty jsem s nimi nejezdila - hráli svatby atd. a já v té době dělala dabing a měla práci i přes víkendy. Ale třeba na náš koncert v Semilasse nezapomenu. Byla to jízda - metal je proti tomu čajíček... :) Stačí???

Stačí :-).

Kterou zonku od Loretty máš vlastně nejraději? Nabízelo by se, že to je Bohužel, jež jsi napěla v jiném aranžmá i se Špilberkem, leč to prakticky nehrajete. Takže která?

To je těžká otázka… Určitě jsou věci, který zpívám raději než jiný. Jednou z nich je Už žádný slzy. Písnička, kterou zpívá Smrt. A stran harmonie jsem dost pyšná na Nos do vlasů. To jsou asi mý srdcovky…

Nová deska…nějak jste se rozjely. Má se údajně jmenovat Zpívej! Četlas knížku od Zdeňka Zapletala „Probuď se a zpívej“? Co budeš tedy zpívat? Kolik tam bude písní? Kdy to vyjde? Hrň to k nám!

Nevím, kde jsi vzal ten název – resp. Zpívej se jmenuje jen jedna pecka, která se na novém CD objeví. Natáčení se nám bohužel dost zkomplikovalo – procházely jsme celkem ponurým začátkem roku. Od různých banalit typu covid v kapele přes moc smutný věci, jako je odchod blízkých, takže jsme to natáčení musely přerušit. Začátkem května budeme dokončovat prvních pár věcí, ale ještě musíme nahrát druhou půlku CD. Na tu teď sháníme jednak peníze a druhak čas, protože festivalová sezóna už nám začíná a my díky našemu Vesmírnýmu manažerovi Lojzovi Šlesingrovi máme kalendář na následující 4 měsíce opravdu nabitej.

Hostem má být jedna opět známá umělecká osobnost (na Návratu to byl Jirka Dvořák, teď bych tipoval Bolka Polívku nebo Peťu Čtvrtníčka).

Ani Bolek, ani Petr to nejsou! Ale jeden z herců, který se kromě těchto dvou objeví v pohádce Největší dar, to opravdu je. Každopádně ho všichni budete znát! A hlavně, patří stejně jako Jirka Dvořák do okruhu našich Pirkovských kamarádů, takže se známe od malička. Víc ale neprozradím.

Prosím Tě ještě o další podrobnosti, jak to tedy vypadá s Tebou režírovanou pohádkou Největší dar, kde jsi „dirigovala“ mj. zmíněného Bolka Polívku? U režie jste byly dvě, baba s babou, scénář jsi dělala pro změnu s Pavlou Horňákovou, tj. spoluhráčkou z kapely. Jak už jsi řekla (a jak lze číst též na CSFD), má to mít v kinech premiéru 1. 12. letošního roku, ale už to viděli diváci na zlínském festivalu…tak nám k tomu prosím ještě něco řekni…

https://www.csfd.cz/film/726250-nejvetsi-dar/prehled/

Takže něco, co ještě nezaznělo: Je to pohádka jiná, než jsme zvyklí v posledních letech vídat v kinech či v televizi. Nečekejte uječené čertíky, pitvoření, ani nekousnutelně naivní či protivnou princeznu. My máme pohanské bohy, Valašsko, přesvědčivé a civilní herecké výkony, jemné a sotva postřehnutelné triky, kouzelné nepřeplácané kostýmy a výpravu založenou na přírodních krásách. Kašírku u nás nenajdete! Když jeskyně, tak jeskyně, a když Veledub, tak živý strom jak z pohádky :-). Na co bych ale zejména upozornila, je muzika. Zatím zaujala úplně každého! Kromě té klasické filmové máme i 3 písničky a ty mě fakt dostaly… Musím říct, že takovou hudbu, jako máme my, nikdo nikdy neměl a už nikdy nikdo mít nebude… Bohužel ani my u druhého dílu pohádky, který už máme napsaný. Autorem hudby totiž je, vlastně byl, David Stypka. Byli jsme jeho prvním velkým filmovým projektem a bohužel i posledním. To mě nikdy nepřestane mrzet.

Tvoje pracovní aktivity za poslední dobu, zkusím to shrnout: Loretta, Špilberk, Česká televize, režisérka, scénáristka, pohádka – na čem ještě všem dál pracuješ?

Kromě toho učím mediální komunikaci a rétoriku. Ale momentálně především píšu scénáře a točím dokumenty. Teď se chystám na přípravu druhého dílu pohádky, který už bude režijně jen na mě, takže mám pořád co dělat.

No tak teď pro změnu ty nepracovní aktivity? Máš na ně vůbec čas? A pokud ano, co v tom svém případně volném čase děláš? Já si tipnu – mohu? Utíkáš do lesa na houbičky a posloucháš ticho.

Tentokrát jsi to kupodivu trefil přesně – les miluju a houbař jsem přímo fanatický! Ale protože sezóna hub bývá krátká, víc jezdím na kole. Posledních X let si dovolenou bez kola snad ani neumím představit. Nicméně moje celoživotní největší vášeň jsou lyže a snowboard. Tedy ten už nějakou dobu odpočívá ve sklepě, protože mám tvrdý prkno a to je fakt náročný, ale lyže jsem zazimovala teprve minulý týden.

A na úplný závěr mi, Dario, řekni, co Ty sama chceš, hlavně mi ale prosím zodpověz otázku: Co je pro Tebe v životě Největší dar?

Samozřejmě jsou to lidé, které kolem sebe mám. „Bez nich by byl můj život smutný a prázdný!“, to cituji jednu z vět, která zazní v pohádce na závěr, když se divák dozví, co je ten NEJVĚTŠÍ DAR pro každého z nás. Bez něj bychom totiž kolem sebe úžasné lidi neměli…

Za rozhovor pro web METAL-LINE moc dě(d)kuje Dědek.

Já děkuju Tobě! Konečně jsem od někoho dostala zajímavé a neotřelé otázky. Bez nadsázky!

A koukni na https://www.facebook.com/nejvetsidar/, stojí to za to!

BONUS:

https://www.metalheartradio.com/cs/clanky/lehci-rozhovor-se-skupinou-loretta-800

Foto: loretta.cz/