NA VELKÉM MORAVSKÉM POLI aneb ! GAME POWER !
Koncert / Second End, ExArgema / pátek 9. června 2023, po 20. hodině / Brno, Melodka
Hmmm, fikaně zvolené datum 9. 6., neb to je taková „obrácená obrácená“ poloha 69, což samozřejmě již dopředu slibuje rozličné možné (behavi)orální zážitky.
Již od samotného počátku se kormidlo točilo správným směrem, neboť když se nás jenom v hospodě U Kormidla (prakticky naproti Melodce) sešla celkem půldesítka fans (Ahoj, Fando!), bylo jasný, že dneska to bude fakt poctivej heavy metal. A taky že byl.
Snad více než symbolické bylo, když jsme při příchodu do útrob těžkého kovu potkali Srdce Melodky, pana Roberta Boba Banovského. Pak už jsme se potkávali vesměs hlavně s pivem a ještě víc s dobrou muzikou, která se na Melodce praktikuje už přibližně dvě desítky let. A vy všichni znalí dobře víte, že se tam nikdy nezpívalo „Sedí sokól na javóríííí…“ – akorát se nám to proti oné písničce trochu obrátilo, když Sokol střílí Melodku…
SECOND END (SE). Rozetnout celý koncertní set skladbou s názvem Game Over, tomu říkám odvaha, když hra rozhodně nekončí, leč právě začíná; nicméně pokud máte celý EP (2019) s touhle zonkou a přímo s tímhle názvem, tak si to holt asi dovolit můžete, protože jsme vlastně teprve na začátku koncertu a čeká nás ještě Dlouhá cesta. Á propos, třeba cesta k novému CD, ale o něm až za chvilku.
„Jsem tady“! Když tenhle jednoduchej, leč silnej slogan zařvala metalová diva jménem Broněk Mikulinec z jeviště, musel jsem z hlediště odvětit: „Já taky!“, načež se z fans za mnou ozvalo cosi jako „My taky!“ Tak tomu říkám spontaneita, genius loci a síla okamžiku, kdy mi ovšem nemžikalo jenom oko, ale mžikalo mi krásně celý tělo (jednotlivé partie nejmenuji). Mimochodem, nechápal jsem, proč je na playlistu skladba „Jsem tady“ označena jako „new edit“, poněvadž si z minulosti SE žádnou takovou nepamatuji, tož jsem musel v sobotu volat Pedrózovi, a díky Tobě, chlape, už vím, že to je v bývalé verzi Bored Man z New Era (2016).
Drobné vzpomínky typu Vše co mám z Promo CD 2006, kterýžto klip režíroval Honza Toužimský z Arakainu, nebo Návraty do nikam (New Era 2016) nás vlastně vrátily nikoliv jen do nové, ale i do té staré éry, protože některou tu píseň z Proma (Vody jsou hluboké) si naživo pamatuju ještě v podání spoluatora Ríši Antonína - Brno, Brooklyn, leden 2006. Na playlistu byla na závěr napsaná…
Co už – důležité je, že aspoň jeden z někdejšího geniálního tvůrčího tandemu Ducháček – Antonín furt hraje, a Second End chystá další CD, což je radost veliká převeliká, tedy aspoň pro moji obtloustlou maličkost :-). A co se týče změny bubeníka, toho novýho „neZháněl“ soubor dlouho – stal se jím již asi po sto tisící šest set šedesátý šestý důležitý symbol tuzemského metalu, pan Milan Velecký (ex-Invaders :-), dva kopáky TAMA k tomu.
Na hodnocení pěti novinek je samozřejmě po jediném poslechu příliš brzy, nicméně mám takový blahý dojem, že zonky typu Lajny bílý, Ohavný lhář anebo Čaroděj se zřejmě v repertoáru SE tak úplně neztratí; tedy za předpokladu, že se někam neztratí sám čaroděj, protože se ztratí v jakejchsi bílejch lajnách…ale to už teďka kecám jenom jako bohapustý Ohavný lhář (málem jsem slyšel Ohanbí máš):
Jó, nikdo přesně netušíme, jak je nalajnovanej náš život, takže nám do „secondendího“ života vstoupil cover Hail to the King od Avenged Sevenfold a taky třeba – no to aby nebyl Roman Hammet Švantner – Metallica a Enter Sandman. No jestli to takhle půjde dál, tak to s Metallikou vidím ČERNĚ… :-)
A co normálně nedělám, tak dneska musím u skupiny Second End zmínit naprostou preciznost tvorby playlistů, panč něco takovýho jsem za celý ty léta u žádné jiné kapely neviděl: nejenom povinné ofiko názvy skladeb, ale i jejich interní kapelní označení, dále přesný druh skladby (new, new edit, cover…), její zdroj, stopáž, in eventum info o podladění, a přátelé pozor, ona čísla jako 126, 172 nebo 188, to nejsou počty vyžahnutejch škopků, to je tempo! Což mi připomnělo situaci, kdy nejmenovaný historický skladatel zadal na začátek partitury tempo slovy „Co nejrychleji“, a o pár taktů dál napsal: „Ještě rychleji“. :-))) Asi jako Emil - holt když nemůžeš, tak přidej.
A nezmínit naprosto fantastický, ocelově řízný zvuk by se rovnalo výpovědi z redaktorské práce, takže tímto Vám v rámci pudu sebezáchovy sděluji ono „tajemství Ocelového města“: zvuk měl říz stejně jako pivo.
ExARGEMA. Na tu jsem se obzvlášť těšil, protože její CD Velká Morava je jedna z nejfamóznějších desek tuzemského heavy metalu, a za druhé proto, že jsem ExArgemu ještě naživo nikdy neviděl. Zpětně se omlouvám Broňkovi Mikulincovi, který desku nazpíval, za aktuálně zaslané zastaralé otázky, přičemž moje hanba se stala o to větší, když jsem v sobotu ráno otevřel box CD Velká Morava a zjistil jsem, že jsem si do něj chytře vložil článek z Deníku (Rovnost) ze čtvrtka 22. 7. 2021, kde se píše, že současným zpěvákem ExArgemy je Robert Mrak Mráka. Dějinná to postava našeho metalu, podepsaná například pod druhou deskou Terminatoru „plugged!“ (ještě s kultovními bratry Lagovými) anebo pod debutovou plackou již dříve zmíněného Second Endu.
Koncertní program ExArgemy byl dramaturgicky rozdvojen (což je v dnešní době určitě lepší než kdyby byl např. rozčtvrcen), kdy první část představovala pivopitelně dějepisná seance z cca 9. století našeho letopočtu Velká Morava, zatímco druhou část tvořila dějepisná seance z 80. let 20. století, ovšem taktéž za našeho letopočtu. A ejhle, jako kdyby se nic nezměnilo… protože člověk je pořád JENOM člověk.
A tak jsme si užívali jednak famózní pecky z našich nejkrásnějších dějin, jako Poslední Moravan (včetně intra s majestátním hlasem herce Norberta Lichého) nebo Kníže Rostislav, tak i důležitý vosumdesátky typu Barová zpěvačka či Dávej pozor na normální lidi. Není potřeba v tomto textu všechno do posledního názvu jmenovat, protože pod článkem máte odkaz na úplně všechna aktuální videa – děkujeme!
Nicméně ačkoli již naznačeno sestava ExArgemy se v průběhu staletí mění, jedna stálice tam září stále (no od čeho by taky jinak byla stálice, než od slova stále, že). A jest snad symptomatické, že Velká Morava se rozkládala i na Slovensku, jelikož ta stálice je BOROVIČKA. V tomto případě ovšem ani slovenská, ani moravská, ale moravský Slávek Borovička. Jeho vizuální charisma dotvářelo magickou atmosféru koncertu, on totiž vypadá něco mezi kouzelníkem Čáryfukem a – Slávkem Borovičkou. A když se mi krásně podíval do očí (myšleno Borovička, nikoliv Čáryfuk), pardon – do objektivu, tedy vlastně do očí objektivu, tak vznikla zřejmě moje nejkrásnější fotka celýho večera. No, prostě kouzlo (viz naše fotogalerka).
Poděkování patří všem zúčastněným jak na jevišti, tak v hledišti, protože to je ona nádherná rovnováha. V okamžiku, kdy ji kdokoli poruší, nastává smutek a zmatek … k nimž měla ovšem páteční Melodka na metalové hony daleko. Famózní nálada celé akce, famózní zvuk, famózní hudba, famózní publikum. Famózní zážitek. V těchto chvílích rozhodně nebylo znát, že: Končí říše nesmírná / končí hrdý stát / Dávná sláva usíná / nastal hrozný pád…
Za báječnej koncert dvou milovaných hudeb děkuje a zdraví Dědek.
P.S.: Jo, mimochodem, nejsme sice bulvár, ale abyste si nemysleli, že vo tom nevíme :-) – tak s panem Holomáčem byla na Melodce samozřejmě i paní Žilková… no ale nejsu přece žádnej paparazzi, abych tomu za každou cenu pouštěl „žilkou“:-)
P.P.S.: Inu, „Historie jsou brázdy v zemi vyorané…“
Videa z Melodky:
https://www.youtube.com/@piratepata/videos
Komentáře