NA STARÝ PEKÁRNĚ? – MOC PĚKNÝ VOKNO! aneb „BACK IN“ … TOM JEGR
Report / Bex Marshall Band (UK), Tom Jegr Gang (CZ) / pátek 8. dubna 2022, od 20 hodin / Brno, Stará Pekárna
Vážení čtenáři, 8. dubna je den Romů. Tož možná proto včera tak křičeli v Levných potravinách na Lidické, kdo co z nich má přesně platit. No to víš, když máš svůj den… A proč tohle vlastně zmiňuji?
Cikáni jsou nádherně muzikální, a jestli něco spojuje cikány a Toma Jégra, tak je to nejenom v pátek na koncertě hraná závěrečná „šlágrovka jégrovka“ Stará 19, ale hlavně ten nádhernej přirozenej cit pro muziku, talent, s nímž se narodíš a už se ho nezbavíš.
Sympatická, viditelně skoromoravská 
děvčica se svým BEX MARSHALL BANDEM ví, co je rock, a zejména ví, co je blues. Dokonale rozproudila tu fantastickou řeku krásnejch pocitů, jež Vám přináší muzika, kdy chvíli „jen“ splýváte a najednou zaberete kraulem. Mezi jednotlivými skladbami neměla problém líbezně sát Popelečního Benedikta, jehož jsem srknul i já (vida, kolik toho máme společného!). Obzvláště sympatický byl též bubeník, který měl na sobě triko s logem Scorpions, akorát si nejsem jistý, zdali ten Wind Of Change teď nevane Evropou trochu blbě… Inu, když vylézají hadi a štíři…
Musím a hlavně chci touto cestou poděkovat Pat za krásné pozvání na tento první jarní Tomův koncert. Bylo plno a bylo fajn. Jégr měl žízeň po muzice, vystoupení si fantasticky užíval, sršela z něj radost, jež se přenášela na všechny další žíznivé. Žízeň, ajajajajaj, zpívá Kabát, zatímco Tom si může dovolit do stejnojmenného songu z mimořádné desky Jukebox 2010 propašovat „svoje“ historické napětí jménem AC/DC a slavnou Back In Black. Aneb „Back In“ … TOM JEGR!
Čítanková poema o jedné zubaté, postaveným baráku a pár rozmlácených kytarách musí správně naladit každého milovníka dobrýho bluesovýho rokenrolu, a né že né. Jó že jó! Šlapavá synkopická rytmika se snoubí s pronikavými kytarovými akordy, jež protínajʼ duši a tuší - tuší, že sám bigbítový pánbů děkuje za tyhle Krále bláznů (a vidíš, Radku, stejně jsem sem toho Krále propašoval, he he hé).
(To byla spešl věnovačka kamošovi Radkovi, on ví proč.) Radkovi, jenž vybral naprosto geniání stůl, který byl sice mimo hlavní sál, ale jelikož tam bylo nádherný vokno (viz fotogalerie), tak jsme prostě měli na Starý Pekárně vokno už při prvním pivu. :-) A navíc jsme měli tu čest sedět u toho stolu hned se dvěma pány kumpány od pana Radima Zeliny, aneb Radimec & Old Horses (ti ostatně vystupují na Staré Pekárně již v sobotu 23. dubna 2022).
Vytetované „X“ na Jégrově levé 
paži není ničím jiným než reminiscencí na básnířku Xenii Psotovou a mimo jiné na Kamenku, která se samozřejmě taky hrála. Sám za sebe musím říct, že Kamenka se prostě nedá zapomenout, ty koncerty na zahrádce v Duck Baru, partyja že nám málem nestačil jeden velkej stůl, dole pod Tebou šumící řeka a na dřevěným stole položenej kanón jménem Canon „Večerníka“ Franty Kressy (R.I.P, chlape).
Od slz k slzám - znám dvě nejkrásnější písničky na světě s názvem Ostrovy. Jednu zpívá trojnásobný Zlatý slavík Dalibor Janda a jednu člověk, jehož umělecký um by chtělo pozlatit. Jasně, hádáte správně, jmenuje se GANG!
Tož jsem se trochu pošťoural ve slavičích dějinách, a teď zas nechám šťourat samotného Toma. „Vepřový rytmy se zelím / spláchnu pivem točeným“ jakoby přímo vytušil fotograf Ludvík Ludvík, kterej si na koncert tak nějak cestou přinesl plastovej kýbl naloženýho zelí; ehm, jen škoda, že neplatila ta etiketa BERSI…
Na koncertě nebyla nouze ani o akční scény, třeba když kytarista Peťa Bartoněk běžel přes skoro celou hospodu do skladu vyměnit prasklou strunu, aby nám posléze na tu správnou strunu opět libě hrál. Mimochodem, jeho vypjaté kytarové kreace připomínají tak trochu lehký epileptický záchvat (v tom nejlepším slova smyslu), zatímco – jelikož příroda vždy směřuje k rovnováze – „biblický“ bubeník Luboš Eremiáš je naopak klídkově vysmátej, jako kdyby si něco šlehl; a přitom zatím šlehá jenom do tý svý krásný baterie. A basák Robin Hádr? No co vám mám povídat, než že fakt vypadá trochu jak Robin Hood. No Majkl Pread „hádra“ - pardon, hadra.
Potěšil Kainarův Můj kabát, potěšil Přemkův Blíženec (ale pozor, „Je to nebezpečný, je to šílený!“), do strašného kontextu se v současné době dostává starodávný Nositel řádů a vin (Je to nebezpečný, je to šílený…). A mne osobně velice potěšil nadmíru příjemný pohovor se sympaťákem Jardou Škvarnou, jenž má na Jégrově gloriole taktéž nemalou zásluhu, za což mu patří veliký dík. A proto – díky, Jardo!
Dobře jsem se pobavil, aj když už muzika samotná utichla - říkám Patricii (a to zcela upřímně): „Pat, Ty vypadáš pořád mladší a mladší, prosím Tě jak to děláš?“, načež se za ní vyřítil bedlivý manžel Jégr: „To dělám já!“ :-))))))))))
Tenhle článek jsem odstartoval poznámkou o životní a živelné muzikálnosti. Znáte film Cikáni jdou do nebe? - S Tomem Jégrem jsme v nebi už teď.
Text + foto Dědek.
P.S.: Omlouvám se za nízkou technickou kvalitu fotografií, jež způsobena byla vysokou kvalitou muziky v kontextu s radostným nestatickým skotačením a tak všelijak.
Komentáře