METALOVÉ VZPOMÍNKY – 1. DÍL: O RADIMU PAŘÍZKOVI

Už nějaký ten čas jsem přemýšlel o našich lidech, kteří nejenom oni samotní byli heavy metalem posunuti kamsi dál, ale kteří sami posunuli dál heavy metal. Moc jich v té naší malé zemi není, o to jsou však vzácnější, o to si zaslouží větší pozornost.

Druhým aspektem tohoto projektu má být myšlenka, že nejsou důležitá konkrétní data výročí, neboť toho jsme si přece v dobách minulých užili dosyta. A proto bez ohledu na data narození či dokonce úmrtí, je tady první článek cyklu, o člověku, který podle mého osobního názoru udělal pro tuzemský heavy metal absolutně nejvíc – pan RADIM PAŘÍZEK ze skupiny CITRON (a vidíte, nakonec to vychází krátce po 1. listopadu…).

Nechtěl jsem však psát nějaké oslavné ódy na téma, že všechno bylo fajn. Proto jsem oslovil pár (okolo)brněnských lidí (ano, chtěl jsem, aby byli z jiného regionu, než působil Radim), které mám rád, starších i mladších, jestli by nám k Radimovi nenapsali pár slov. A pár mi jich odpovědělo, férově, upřímně, bez příkras. Pro úplnost podotýkám, že kvůli mé tradiční lenosti se jedná o odpovědi z května tohoto roku.

A čte se to strašně krásně, domnívám se, že tahle upřímnost, jež Vás „tam dole“ čeká, je Radimovi tou největší poctou. Děkuju Karlosovi, děkuju Savanovi, děkuju Zbyňkovi – a děkuju Tobě, Radime.   

Karel Karlos Vodička (ex-Electriss, ex-Kern):

Radima Pařízka jsem znal osobně desítky let - již v počátku jejich slavného období jsem na Citron pravidelně chodil. Někdy v roce 1985 jsme s nimi hráli - byl to fest někde na Moravě. Oni byli na vrcholu - Kern na počátku profesionální kariéry. Fanoušci byli skvělí - podporovali obě kapely naprosto stejně. Radim byl majitelem studia Citron - točil jsem tam 3 alba - s Kernem Totální tunel a Mistr čas a s Regonem Drahej špás. Radim za námi občas přišel poklábosit - většinou se to protáhlo dlouho do noci. Dodnes mám v paměti ty jeho černý bubny - Tama s 2-ma kopáky - stály ve studiu v rohu.... Jinak Radim byl profik - takový ten typ, kdy v kapele moc neexistuje demokracie... A to se mi líbilo! Moc demokracie škodí - to je stará známá věc. Např. v Rondu po koncertu jsem byl v šatně - hned rozdával pokuty osvětlovačům a Jindrovi Kvitovi za pozdní příjezd...:) Vládnul tvrdou rukou a tak to má vypadat. Jeho úmrtí mě zasáhlo - byl to velikán - byť ne moc oblíben u muzikantů z branže. Citron je legenda legend a měl veliký podíl na tom, čeho dosáhli!!! A může vo tom říkat kdo chce co chce - tak to prostě je.

Luděk Savana Urbánek (ex-Sax, ex-Terminator, ex-Stejšn, Papakult)

Citron byl před revolucí kult. Tedy ne před tou v Rusku, tam byl kult V.I.L. Co ten natropil, to dodnes sklízíme. Myslel jsem před tou naší. Sametovou zvanou. Citron hrál tvrdě, ne jako ty odvary Turbo, Olympic a já nevím kdo. Ostraváci se do toho prostě uměli opřít. A Radim Pařízek to uměl prodat. Jistě, byli daleko lepší bubeníci, ale jako celek ten band valil. Když jsem se dozvěděl, že budeme s mojí tehdejší kapelou natáčet desku právě u Radima, v Citronu, byl jsem hrdý. Tam jsme se seznámili. Byl to docela fajn chlap. Nebudu teď zabíhat do politiky, spíš s kočárkem na zahradu. Jo, v nahrávacích pauzách jsem jim vozil dcerku. Tanja, tehdy čerstvá maminka, potřebovala taky odpočívat, a Radim, ten zalíval. Zahradu. Po létech jsem dělal konkurz a talentovky do jakéhosi rádia, které začalo vysílat v Brně. Když všechno vyšlo, byl jsem na Čase a zjistil, že mým šéfem není nikdo jiný, než Pařez. Ne že bych měl pak výhody, spíš naopak. Můj přímý nadřízený mi vytýkal, že to jak vysílám, je špatně, že se to dělá jinak a že se pan šéf Pařízek chytá za hlavu, když jede přes Brno. Nicméně já měl tehdy svoji hlavu a hrdost. Dělal jsem si to prostě dál po svém s tím, že mne asi brzy vyhodí. Jenže za čas, kdy Čas získával další posluchače a poslechovost šla rapidně nahoru, mne najednou na poradě začal dávat ředitel Pařízek všem za vzor.  Přidával práci, ale musím říct, že i peníze. Dělal jsem najednou i playlisty, monitoroval konkurenci a jezdil do Ovy na porady. I ve fázi zásnub s televizí, kde ji rozjížděl pan Železný. Jenže Radim to měl v hlavě jinak nastaveno a ze zajímavých spoluprácí mnohdy sešlo, nebo je předělal k obrazu svému. Byl to prostě Radim a jemu to fungovalo. Tak nějak. Nastala doba, kdy brněnská pobočka rádia Čas vzala za své. Byť byla soběstačná. Někdo se tak prostě rozhodl. Dal jsem tedy vale Času a šel ke konkurenci. Trochu mne to od Radima zamrzelo, ale všechno zlý je na něco dobrý. Jsem tomu rád. Vloni Radim zemřel. Je mi to líto, ani jsem se s ním nestačil rozloučit. On ani ten Citron už není co býval. Já vím...netlučte mne... Legendy hrají stále, i když jejich členové odcházejí. Ruku na srdce, nechtěli bychom, aby legendy zůstaly stále stejně mladé, aby hrály stále stejné písničky, co máme od nich rádi, aby vypadaly stejně? Chtěli. Ony by se ale nudily. A to je vývoj. Radime, rád jsem Tě poznal.

Zbyněk Zemánek (Death on Arrival):

Z mýho pohledu patřil Radim Pařízek k jedním z nejdůležitějších lidí na české metalové scéně. Založil legendární kapelu, která má na kontě čtyři zlatý desky a to je něco. Koncertoval po Evropě i v USA, a to se jen tak někomu z ČR nepovede, takže klobouk dolů. Co bych za to dal, kdyby se mi to s kapelou taky někdy podařilo. Neměl jsem nikdy možnost se s Radimem setkat osobně, takže ho znám jen z videí a koncertů a bohužel se mi to ani nepoštěstí. Je mi moc líto, co se stalo. Kromě hudebních úspěchů bych měl zmínit i rádio Čas, kterým si získal srdce spoustu rockerů. Citron mám moc rád a rád si ho pouštím. Samozřejmě když se jako správnej thrasher těšíš na fesťáku na Megadeth a místo toho přijede Citron, tak musíš být logicky pěkně nasranej. Každopádně si velice vážím, co tady Radim dokázal.

Tady Dědek: Tak, a je to. Co Ty na to, Radime? A co na to Vy, fanoušci?

CITRON: Vzpomínky (Láďa Křížek + Standa Hranický – unikátní koláž)

Foto: David Havlena