MADEMOISELLE
Jsem tak strašně sama
a chtěla bych trvalou známost
jenže každý s kým jsem
za chvíli ten vztah utne
někam pryč, do nikam
Snad nikdy se nevdám
A život vlastně neznám
Pořád jenom pracuju
Pro Boha, Alláha i Satana
I když žádnou smlouvu nemám
Nikdo se neptá na moje pocity
Co cítím, co jsem zažila
Nikdo se neptá na život můj
Co jsem dovedla a co jsem zkazila
Nikdo, nikdo už se neptá
Taky bych chtěla zažít štěstí
Taky bych chtěla zářit životem
A snad dokonce mít děti
Jenže to nejde, nejde,
Protože já … protože já jenom
Mademoiselle SMRT jsem.
P.S.: Musím přiznat, že ke složení této mé „říkanky“ mne inspiroval geniální text brněnské Loretty Už žádný slzy. Personifikovat smrt si dovolí jen ti nejodvážnější, a tak jsem si to dovolil taky :-). Zatímco však Loretta vyjadřuje smrt ve vztahu k lidem, prostě k člověkům, já jsem se pokusil vyjádřit smrt ve vztahu k ní, sobě samotné, tj. smrt jako člověka.
Ale jelikož já klip nemám, pusťme si „aspoň“ ten krásný od Loretty:
Tady Dědek.
Komentáře