Kuriozity z dějin Áček

Když v anketě našeho webu Skupina roku 2009 zvítězil Arakain, slibovali jsme Vám nějaký netradiční článek této kapely se týkající.  No vidíte, a už je to tady! :-). Následující text totiž přináší množství rozličných kuriozit a postřehů z dlouhých dějin Áček; většinu z nich, ne-li všechny, bude jistojistě věrný fanoušek skupiny znát, ale určitě stojí za to si některé perličky tak nějak pohromadě připomenout.

1)    Arakain je nesmysl                            

Tedy, aby nedošlo k omylu – skupina samotná pochopitelně svůj smysl má, nesmyslný je pouze její název. Slovo „Arakain“ totiž neznamená vůbec nic, protože se jedná o nechtěnou zkomoleninu přípravku proti cizopasníkům zvaného Neracain, resp. Nerakain. K tomu citace ze dvou starých rozhovorů:

I.    Rozhovor s Arakainem (konkr. redaktora Jiřího Kouly s Alešem Brichtou) v Melodii č. 9 (září) z roku 1985

JK: Aleši, co vlastně znamená slovo Arakain?
AB: A chceš to upřímně?
JK: Pokud to nemá zůstat Vaším tajemstvím, tak ano.
AB: No, tak tedy slovo Arakain neznamená vůbec nic. Je to jen taková slovní hříčka, spíš nesmysl, kterou vymyslel jednou při zkoušce náš bubeník, když jsme se nemohli dohodnout, jak se vlastně budeme jmenovat. Jemu se to líbilo, nám taky, tak jsme to nakonec nechali. Čili žádný bratrovražedný druh papouška, ani převrácené a zkomolené slovo Niagara, jak jsi možná slyšel. Nic takového.

II.    Rozhovor s Arakainem (konkr. redaktora Petra Korála s Alešem Brichtou a Jirkou Urbanem v Rock & Popu č. 1 (květen) z roku 1990

PK: Vraťme se k vašim úplným začátkům. Jak vlastně vznikl název Arakain?
AB:  Jednou, když jsme se dohadovali o názvu skupiny, přišel náš první bubeník Mirek Nedvěd (dnes Moriorr) s návrhem, abychom se jmenovali Arakain. Co to je? – ptáme se. Prý lék proti cizopasníkům. Zalíbilo se nám to a tento název jsme si už ponechali, přestože jsme dodatečně zjistili, že onen lék se ve skutečnosti jmenuje Neracain... Slovo arakain tedy nic neznamená, je to nesmysl.

Nicméně se domnívám, že z této „nesmyslnosti“ Arakainu jeho fanoušci rozhodně nemusejí být „na prášky“, protože Arakain i přes tuto skutečnost léčí zcela spolehlivě.

2)      Jdem na Áčka!

Název Arakainu s sebou během historie přinesl i jedno další unikum, totiž že se vyvinula slangová varianta tohoto názvu, vycházející z iniciály názvu, písmene A. Běžně se tak dnes Arakainům říká „Áčka“. Rozhodně přitom není na světě moc kapel, k jejichž identifikaci by stačilo jediné, počáteční písmeno jejich názvu...

3)    Arakain v Horké kaši?

Ještě předtím, než se Arakain dočkal vydání své první dlouhohrající desky, málem se stalo, že tato skupina účinkovala v celovečerním filmu. Režisér Radovan Urban, který koncem 80. let připravoval kontroverzní snímek o metalové mládeži Horká kaše,  se údajně rozhodoval mezi dvěma pražskými kapelami, Arakainem a Vitacitem. Nakonec do svého snímku obsadil Vitacit, s nímž ovšem ve filmu vystupovala Lucie Bílá, paradoxně hostující zpěvačka Arakainu, kterému tím pádem, ovšem ne vlastní vinou, unikla unikátní účast ve filmu, který dnes - i přes rozporuplné názory na jeho kvalitu - představuje kultovní kinematografickou záležitost konce 80. let, určitě i z důvodu toho, že jde v podstatě stále o jediný tuzemský filmový počin v oblasti heavy metalu. 

4)    Zničte brak, řežte šmejd!

U originálních názvů ještě zůstaňme: historicky první album Arakainu nese název v podobě geniální anglické slovní hříčky Thrash The Trash, kterou lze přeložit jako Zničte brak, případně méně spisovně jako Řež šmejd. Oba výrazy (thrash – řezat, ničit; trash – brak, šmejd) by tak měly být velmi důsledně odlišovány. Bohužel, často se v minulosti stávalo a i občas ještě stává, že leckterý fanoušek či dokonce redaktor napíše trash metal místo thrash metal; přitom thrash metal (řízný metal) opravdu neznamená brakový žánr.  

5)    Jedna písnička místo dvou?

Debutového elpíčka Thrash The Trash se týká rovněž tato perlička. Skladby Arakainu na debut vybíral a sestavoval Petr Janda, v jehož studiu Propast se deska natáčela. Podařila se mu při tom nechtěná kuriozita, když vedle sebe zařadil hit Šeherezád a song Ne! (Jdi a zabíjej). Šeherezád přitom končí svým tempem i melodikou takřka stejně jako skladba „Ne!“, což třeba u mne osobně mělo při prvním poslechu za následek, že jsem se nemohl dopočítat – strana A totiž skončila a mně „chyběla“ jedna písnička, protože kompozice „Ne!“ působila jako pokračování (součást) songu Šeherezád. Klidně si to znova pusťte.

V již zmíněném rozhovoru pro Rock & Pop č. 1/1990 k tomu na otázku „Jak jste teď, s odstupem více než půl roku od natáčení, spokojeni s vaším prvním elpíčkem? Udělali byste něco jinak?“ Aleš Brichta mimo jiné řekl: „Dodatečně jsme třeba zjistili, že skladba Šeherezád končí ve stejném tempu jako začíná následující Ne! (Jdi a zabíjej). Působí to fádně a to už by se příště stát nemělo. Kdyby bylo více času...“

Nicméně vlivem času se z tohoto drobného nedostatku stala příjemná kompoziční kuriozita.

6)    Klipy na půl placky

A do třetice vinyl Thrash The Trash. Jak známo, deska obsahuje celkem 9 songů, jedním z nich je ovšem Krobova sotva minutová instrumentálka Noc, takže „regulérních“ písní je 8. V rámci tuzemského metalového prostředí je docela unikátem, že k tomuto albu vznikly celkem 4 oficiální videoklipy, tj. klipy k dobré polovině písní: Thrash The Trash, Šakal, Šeherezád a Pán bouře.

Poznámka: První tři uvedené videoklipy jsou zanesené na DVD Aleše Brichty Best Of – Beatová síň slávy z roku 2009. Sám Aleš Brichta velmi usiloval o to, aby na DVD byl zastoupen i poměrně neznámý klip Pán bouře, avšak toto úsilí se bohužel nezdařilo.  

Elpíčko Thrash The Trash definitivně opustíme kontrolní otázkou: kolik prstů má drtící pěst na obalu tohoto alba? 

7)    Gilotina

Přišlo druhé LP Arakainu Schizofrenie, k němuž byly natočeny dva videoklipy, nesporně známější Kamennej anděl (ve své době byl několikrát puštěn v Hitparádě Martina Hrdinky, která vycházela z prodejnosti desek) a Gilotina. A právě ke klipu Gilotina se vztahuje jedna drobná kuriozita, která se většinou u tvorby klipů nestává, a sice že se v jednu chvíli „rozjede“ obraz a zvuk, tedy střih. V momentě, kdy Aleš Brichta zpívá část textu „Dáma s kosou ...“, v obrazové sekvenci artikuluje evidentně úplně jinou část textu.

To je ovšem jenom drobná vada na kráse tohoto jinak zdařilého klipu, který je unikátní už sám o sobě, neboť představoval vlastně první videoklip Arakainu filmového typu. 

A ještě jedna zajímavost: jak jistě víte, Schizofrenii včetně Gilotiny nabubnoval Štěpán Smetáček, ovšem na videu účinkuje již tehdejší čerstvě nový bicman Marek Žežulka. 

Mimochodem, v době nahrávání Schizofrenie měl Aleš Brichta cca čtvrtroční laringitidu, čili zánět hlasivek, a desku tedy nazpíval se značnými zdravotními problémy. Inu, možná proto na albu tak krásně thrashově chraptí... :-) 

8)    Arakain a rasismus

Ve své době, tj. počátkem 90. let, vyvolal Arakain ústy Brichtových textů poměrně silné reakce fans kvůli dvěma písničkám, které se týkaly rasové problematiky. První z nich byl singlový Ku-Klux-Klan, v němž se zpívá: „Soudce Lynch ožívá / vlády se ujme Ku-Klux-Klan / Komu se zpovídá / spolek bláznů jménem Ku-klux-klan“, „Soudce Lynch dožívá / vládu už skončil Ku-Klux-Klan“, „Už žádnou noc / bílých kápí / už žádnou noc / hořících křížů / už žádnou noc...“.

Oproti tomu text pozdější skladby Teror z alba Schizofrenie nevyzníval až tak jednoznačně, což v kontextu s Ku-Klux-Klanem působilo přinejmenším poněkud kontroverzně: „Dám ti dar / poznáš teď bolest / dám ti dar / to cos chtěl znát / skinheads / berou si do rukou / s kým že tu máme teď žít / skinheads / chtějí být zárukou / aby byl konečně klid / Dech noci / teror teď vyprýští / pro tvoji nečistou pleť / dech noci / tvá barva znečistí / někdy jsi horší než sněť“, „Táhni už domů / a nejpozdějc hned / nevěříš tomu / tak to si se splet“.

Psal se rok 1991 a každý nechť si učiní názor sám. Umělecká nadsázka však musí být přípustná samozřejmě vždycky, stejně jako tomu je v případě mnohem pozdějšího Brichtova textu, nedávného songu ABBandu Deratizer, který se kvůli svému zdánlivě rasistickému postoji dostal nejen do hlavního vysílacího času českých televizí, ale též nesmyslně do působnosti orgánů činných v trestním řízení...

9)    Jediní Češi v Maďarsku?

Dne 28. prosince 1991 měl hrát Arakain v Miškolci jako předkapela světové legendy Motörhead. Lemmy a spol. sice nakonec nedorazili, ale vystoupení Áček v Maďarsku bylo provázenou jinou zajímavostí: kromě tří místních kapel a Arakainu zde hrál též death metalový Krabathor, který pořadatelé označili za band z Německa, o čemž dobově referoval známý redaktor fanzinu Metaliště a též spolupracovník měsíčníku Melodie Pavel Kutnar (Melodie č. 3-březen z roku 1992):

„Aby pořadatelé zachránili glanc akce poté, co Motörhead nepřijel, prohlásili Krabathor za Němce – na plakátu se tedy vedle jména Arakain (CS) skvělo i Krabathor (D)!“ ... „A pak vypuklo v sále nadšení. Nad jevištěm se objevilo logo „německého hosta“ – Krabathoru. Už při intru publikum šílelo a poté, co Moraváci začali do maďarských uší hustit své smrtící decibely, radost neznala mezí“. ... „A když zpocení Krabathoráci odešli do šatny, nepříčetně jsem se těšil na Arakainy. Jestliže byla vynikající atmosféra při Krabathoru, co se bude dít, až spustí Brichta a spol.?!“ – „Jenže ouha. „Němci“ už odehráli a na nějaký Čechy nebyl nikdo zvědavej. No vážně. Za ten okamžik, než se kapely prostřídaly, byl sál poloprázdný“... „Arakain asi jako první zavadil o to, co bude zřejmě potkávat naše muzikanty v zahraničí častěji. Češi? To nikoho nezajímá. Bohužel, je to tak. A dovedu si docela dobře představit, že kdyby přijely dvě maďarské kapely k nám a osud si s nimi zažertoval podobně jako s Arakainem a Krabathorem v Miškolci, dopadlo by to stejně.“

10)    Arakain v dětském časopisu Ohníček

Popularita Áček byla už kolem roku 1993 tak obrovská, že jej nemohly ignorovat ani dětské časopisy. Z dob socialismu se přenesly v podstatě tři: pro nejmenší Sluníčko, pro větší Mateřídouška a pro ty ještě větší Ohníček (jeho čtenářské zaměření odpovídalo zhruba hranici 1. a 2. stupně základní školy). No a právě časopis Ohníček přinesl tou dobou jednak dvoustránkový plakát a jednak stránkový rozhovor se skupinou Arakain. Inu, marektingově asi není divu, vždyť statistiky prokazují, že s metalem začínají už i děti ve věku 10 – 13 let. 

11)    Arakain volá S.O.S.

V roce 1996 vydal Arakain desku, která u fanoušků ani kritiky příliš nezabodovala (narozdíl od následujícího Apage Satanas, které patří naopak k těm nejúspěšnějším). Album se jmenovalo možná tak trochu osudově příznačně S.O.S.

Kuriozitou však určitě je, že jej kapele pokřtil zpěvák Bruce Dickinson, který se tou dobou vyskytoval v České republice a údajně na žádost firmy Popron Music mu metalový a anglicky mluvící Aleš Brichta dělal několik dní průvodce po Praze.

Tato deska je zajímavá dále tím, že jako jediná v historii řadových alb Arakainu neuvádí u jednotlivých skladeb konkrétní autory hudby, ale prostě a jednoduše dohromady „Kub/Mach/Urban“. 

12)    Princess (Of The Dawn) aneb lze toto „acceptovat“? :-)

Možná vůbec největší autorskou kuriozitou v dějinách skupiny Arakain je skladba Princess z alba Apage Satanas z roku 1998. Pod její hudební složkou je sice podepsán kytarista Jiří Urban a pod textem Aleš Brichta, ale Arakain se nikdy nijak zvlášť netajil s tím, že se jedná o silnou „rockovou inspiraci“ historickou písničkou kultovní německé kapely Accept Princess Of The Dawn z CD Restless And Wild z roku 1982. V podstatě se jedná o „cover“, jelikož podobnost hudební složky je vskutku velmi výrazná. Všechno prý vzniklo jako fórek tak, že Urban donesl na zkoušku hudební nápad, který vzdáleně připomínal právě Accepty, a tak se kapela rozhodla hudbu ještě více přizpůsobit „originálu“, Brichta song nazval prakticky stejně a už to bylo. Dnes je z Princess jeden z největších dějiných hitů Áček, a každý si může porovnat, která „verze“ se mu líbí víc. Mně osobně ta od Arakainu. :-)

Mimochodem, k albu Apage Satanas se vztahuje ještě jedna zajímavost, neboť v rámci jeho reedice se tato deska, prodávaná za cenu 99 Kč,  po cca deseti letech od svého vydání dostala na nějaký čas mezi 50 nejprodávanějších (tuzemských i zahraničních) alb České republiky!

13)       Arakain a KDU-ČSL...

U alba Apage Satanas ještě chvíli zůstaňme. Tahle placka dostala název podle stejnojmenného závěrečného šlágru a má svůj dobový politický podtext. Jak známo, autor textu Aleš Brichta je pravicově orientován a kromě toho je ateista, takže mezi voliče, resp. příznivce politické strany KDU-ČSL nikdy nepatřil. A právě tato výchozí Brichtova pozice byla „inspiračním zdrojem“ textu, v jehož případě si ovšem troufám tvrdit, že zejména mladší generaci áčkovských fans již některé použité obraty objektivně nemohou být svým původem zřejmé.

Jedná se v podstatě o dva zásadní momenty: za prvé „Bůh jak se zdá / má novej cíl / říká si o svatozář / dál nosí knír“ – v tuto dobu byl předsedou KDU-ČSL známý politik a státník Ing. Josef Lux (R.I.P), charakteristický svým výrazným, hustým černým knírem – odtud obrat „dál nosí knír“.

Druhým momentem je obrat „svět klidnejch sil“ – „Z billboardů znáš / svět klidnejch sil / míhaj se okolo nás / a měněj styl“. I toto sousloví má svůj původ v politice, neboť tehdejší, zejména billboardová předvolební kampaň KDU-ČSL byla založena na sloganu „KDU-ČSL – klidná síla“. 

Brichta na základě této politické inspirace složil poměrně ostrý text, na který však má jistě jako umělec svoje právo. Je ovšem otázkou, kolik z dnešních fans, na koncertech tento hit aplaudující, vlastně zná jeho pravý inspirační, totiž politický původ.   

14)    Film nevyšel, kniha ano

Jak uvedeno výše, účast Arakainu ve filmu Horká kaše nevyšla, o pár let později (2002) se však kapele vydařil jiný unikátní počin – vyšla jí totiž kniha 20 let natvrdo, dnes beznadějně vyprodaná a těžko sehnatelná i v bazarech. Třebaže ve světě není vydávání knih o slavných skupinách nijak výjimečné, u nás se  – s ohledem na omezené kapacitní možnosti trhu – jedná stále spíše o nepříliš tradiční záležitost, a v metalu o počin takřka naprosto výjimečný. I proto je dnes kniha o Arakainu velice cennou sběratelskou relikvií.

Jak známo, předmětná publikace vyšla v elektronické podobě formátu PDF jako bonus DVD 20 let natvrdo z roku 2003.

15)     Arakain a bůh Eros

Jak známo, ženy a rockoví muzikanti patří k sobě. I proto je častým tématem metalových textů žena, potažmo láska (někdy nenaplněná), a tělesná rozkoš. Zejména Brichtovo období je pro Arakain v tomto směru typické. Jeho nejslavnější erotickou baladou je zřejmě Šeherezád, kde Brichta „nástrahy sexu“ zvládá s takřka poetickou genialitou: „Holka s tebou chtěl bych prožít / aspoň tisíc a jednu noc“, „Cítím vůni tvojí kůže / dej mi úsměv ať mi napoví / zraň mě jako trny růže / dám ti sousto do úst hladových“, „V duchu trhám z tebe šaty / moje rty tvoje hledají / dej mi svojí rosy napít / už jsem z tebe až moc na kraji.“; zejména obrat „dám ti sousto do úst hladových“ hýří dvojsmyslným jinotajem... :-)

Ještě slavnější písničkou než Šeherezád je nesporně Marilyn (CD Salto Mortale 1993), jejíž text je ovšem poněkud decentnější: „Říkám ti Marylin / když v noci sním / chtěl bych tě hřát / teď vážně netuším / jak zastavím / svůj volnej pád / Úsměv a oči tvý / kouzlo ukrytý / řekni, co s tím / Marylin“, „Marylin / jsi jako žhavá láva v dlaních“...

O něco jednodušeji vyznívá například skladba Řekni a máš mě (LP Schizofrenie 1991), která je pojata tak nějak více „chlapsky“: „Pojď, tak jdem už na tu práci / přestaň si hrát na drahou lady / vlítnem na to jako draci / usměj se a řekni „Vejdi!“, „Od vlasů po prsty u nohou / mezitím se dlouze zastavím / potom zas a zas a nanovo / stokrát, až do smrti z únavy“.

Že je Brichta poetický textař, dokazuje jeho bravura, s jakou zvládl mj. odvážné téma ženského vrcholu dosahovaného prostřednictvím autoerotických praktik v proslulé skladbě příznačně pojmenované Zase spíš v noci sama (CD Salto Mortale 1993): ...“ty vzpomínáš / na ruce, v který právě měněj se tvý / to, co stíny kreslí po stěnách / není zrovna nevinný / tělo máš horký“, „Není smích to, čím se třeseš / hloupej lesk slzy na řasách / sladkej hlad, co v sobě neseš / ztrácí duši v měkkejch peřinách“...

Že může být rocková erotika i vtipná, prokazuje zdařilý fórek Promiňte slečno, pojednávající o jisté sexuální mýlce (CD Apage Satanas 1998): „Zkraje jsme si dali jazyky do hlavy / trochu jsem se divil, že ji to tak baví / rozepla mi džíny, sjela do rozkroku / takhle po mně nešla žádná už půl roku / Klidně jsem jí hrnul sukni nad kolena / jak jsem mohl tušit, že to není žena / sáhnout vejš jsem zkusil, srdce někde v krku / najednou jsem poznal na čem držím ruku.“

Koncepčně kuriózním textem je pak Uhoněnej (Farao 1999), v němž Brichta s noblesou sobě vlastní personifikuje jistou velmi důležitou část mužského těla, kdy právě ona nám vypráví svůj „smutný“ příběh stárnutí: „Bejval jsem mladej, bejval jsem jemnej / fešáček něžnej a neposednej“... „nebál se do tmy, dobře se bavil / za večer klidně desetkrát zdravil / nerad se dusil zavřenej v gumě / poctivě cvičil, co musím umět“, „Přiznám to rovnou, proč bych se styděl / tuhle jsem v krámě pár kámošů viděl / v reagálu stáli, hezky se smáli / ti každýmu by radost udělali / jak mechanický, tak elektrický / by spolehlivě fungovali vždycky.“

Po odchodu Brichty, zdá se mi, se frekvence textů s touto tematikou poněkud zvolňuje... :-)

16)    Dva arakainovské labyrinty

Pro nezasvěceného by možná bylo překvapením, že skladba s názvem Labyrint se nenachází na albu Labyrint. Skutečně je tomu tak, neboť píseň Labyrint se nachází na třetí řadové desce Black Jack (1992), zatímco CD Labyrint je počin skupiny z roku 2006, již se zpěvákem Honzou Toužimským. Na tomto pozdějším albu najdeme v tomto směru „pouze“ song nazvaný Bláznův labyrint.

Zatímco album Labyrint je běžně dostupné v papírovém trafikovém obalu bez bookletu například prostřednictvím Levných knih, za cenu okolo 30 Kč, CD obsahující skladbu Labyrint, totiž Black Jack, byl vemi dlouhou dobu naprosto nesehnatelným zbožím, a teprve nedávno se objevila jeho reedice jako 2CD spolu s živákem Arakain Live History, za 299 Kč.

17)    Instrumentálky

Zřejmě proto, že skupina Arakain měla vždy velmi výrazné pěvecké osobnosti,  v její tvorbě najdeme instrumentálních skladeb jen poskrovnu. Rozsahem poměrně tradiční instrumentální kompozicí je Sedmá pečeť (Schizofrenie 1991), která trvá pět minut a hrají ji všechny nástroje, naopak spíše kuriozitami je jednak Krobova instrumentálka Noc (Thrash The Trash 1990), trvající necelou minutu a hraná jen na akustickou kytaru. Specialitkou mezi arakainovskými instrumentálkami je pak taktéž kratičká, minutu a půl dlouhá „odpověď“ na královskou God Save The Queen - na albu Farao z roku 1999 závěrečná Machova hříčka God Save The Araqueen...

18)    Názvy arakainovských alb

Třebaže skupina Arakain zpívá takřka výhradně česky, žádné z jejích řadových alb nenese „echt“ český název. Setkat se můžeme s názvy v angličtině, ale i v latině, případně se jedná o různá do češtiny přejatá cizí slova apod., ale nikdy o název svým původem český.

Anglicky: Thrash The Trash (Thrash! – angl. verze), Black Jack, Warning!
Latinsky: Salto Mortale (resp. it.), Apage Satanas, Homo Sapiens...?
Cizí slova (jména, označení): Schizofrenie, Legendy, S.O.S., Farao, Forrest Gump, Metalmorfoza, Labyrint, Restart. 

Jako příklad projektu s českým názvem  - a to podařenou slovní hříčkou - je ovšem DVD 20 let natvrdo...

19)      Arakain ve čtyřech

Narozdíl od jiných tuzemských rockových formací, jejichž počet členů se různě měnil, Arakain je typickou kapelou hrající dlouhodobě v pětičlenném složení zpěvák – kytarista - kytarista – basák - bubeník. Výjimkou byla dějinná epizoda nějakou dobu před kulatým rokem 2010, kdy byl kytarista Mirek Mach déledoběji hospitalizován v nemocnici, a skupina se s ohledem na nutnost turné a hudebních závazků rozhodla k netradičnímu kroku – odehrát šňůru ve čtyřech, a tedy s jedinou kytarou. Arakain tedy nešel cestou přibrání nějakého externího člena jakožto druhého kytaristy, což by se zřejmě dalo čekat spíše, ale nabídl svým fanouškům možnost neobvyklého zážitku vidět jej pouze ve čtyřech.

20)      První digipack v historii

Skupina Arakain vždycky přesvědčovala především svou tvorbou, a typ obalu pro svoje desky příliš neřešila. Mnoho let tedy její CD vycházela v obyčejných plastových krabičkách. Tuto linii a tradici se skupina rozhodla prolomit až v roce 2011, kdy album „Homo Sapiens...?“ vyšlo jako digipack. Jedná se tak vlastně o prvotní digipack v takřka třicetileté historii této skupiny.  

ZÁVĚR:

Perliček, kuriozit a unikátů spojených se skupinou Arakain by se určitě našlo mnohem víc (například již samotná realizace koncertu tuzemské metalové kapely se symfonickým orchestrem má takový punc), to však nebylo cílem tohoto článku. Naším záměrem bylo vypíchnout ty nejzajímavější a případně i méně známé skutečnosti, které by Vás mohly zajímat a pobavit; pokud se to tímto netradičně pojatým článkem podařilo, pak jenom dobře.

Dědek