KŘIŠŤÁLOVÉ PÍSNĚ No. 02

MOTTO: Křišťálové písně - písně, které se při poslechu chvějí stejně jako my.

Vážení přátelé, někdy v roce 2021 jsem pro tenhle web stvořil první díl Křišťálových písní, aniž bych v tu chvíli tušil, že bude i díl druhý. Vlastně mne teď k tomu nakopla vzpomínka na Turn the hourglass od Motorbandu (viz naše Hity pro pamětníky), a proto je dávám i sem, na závěr. Ale ještě předtím sem patří spousta dalších křehkých, no prostě křišťálových duší.  

Odkaz na prvotní článek:

https://www.metal-line.cz/articles/kristalove-pisne-2280

LUCIE BÍLÁ: Útěk

V tuto chvíli nejde o spojení s Arakainem, ale o spojení s génii Ondrou Soukupem a Gábinou Osvaldovou. Album Missariel, stejně jako debut Filipa Renče Requiem pro panenku, kde tato píseň při jízdě mrazivou krajinou zní, mne asi nikdy nepřestane fascinovat. Pozitivně fascinovat. Vychutnejme si tento křišťál, protože…

„V nočním lese zakletém / smím být znova dítětem“…

SAPON: Pro Beneho

Sapon je moje zamilovaná kapela. Nebýt Rockmapy, těžko bych o ní věděl. Jejich účast na LP, resp. singl č. 5: Šance pro tebe / Dračí doupě mne ovšem odrovnaly nádherným, lehce lkavým hlasem Vládi Vápna Vápeníka a syrovým projevem hard rockových kytar, jež dobře hrají, a proto si na nic nehrají. S Vápnem jsme před lety udělali i výbornej rozhovor, odkaz na nějž s dovolením připojuji.

https://www.metal-line.cz/articles/rozhovor-s-lidrem-saponu-vladimirem-vapno-vapenikem-1406

Song Pro Beneho je jeden z nejkrásnějších, jaký byly v tuzemským metalu stvořený… jedním slovem křišťálový:

BÁRA BASIKOVÁ: Souměrná

Přiznám se, že tahle legendární „postelová scéna“ se mi z hlavy snad nikdy nevymaže. Přilepen u Hitparády Martina Hrdinky hltal jsem tuto fantastickou píseň, hltal jsem obnažené patičky Báry Basikové a – jsa tehdy ještě panicem – představoval si, jak by to bylo ještě hezčí, kdyby se zula. 

No, nezula. Vlastně zula. Bára se totiž v týhle pecce zula takřka do naha. Anebo donaha. Prostě i po letech to má hlavu a patu.  

KERN: Oči

Nemůžu si pomoct, ale kytarista Tony Vodička je podle mne nepostradatelný kerňácký výraz. Ať už tyhle Fernetový oči, nebo Zídka bláznů, či snad celá debutová deska …od narození“, ten člověk má v ruce křišťál, a nikdo ty písničky nezahraje jako on. Ano, technicky ano, jenomže když hraje Tony, má to něco mnohem víc. Nedokážu to asi přesně popsat, ale aspoň to zkusím: jako kdyby se struny pod jeho prsty rozechvívaly do jiné dimenze, mimo tenhle svět, překračovaly pouhý dokonalý technický rámec hry, a hrály si samy se sebou. Už kdysi jsem napsal, že nikdo nezahraje Zídku bláznů jako sám autor Tony (a jeho brácha Karlos mi dal za pravdu), a o těchhle Očích fernetových to platí též. 

LUCIE: Amerika

Je fakt, že film Vladimíra Michálka z roku 1994 Amerika je navěky zaznamenán v dějinách americké, pardon, tuzemské kinematografie.

A taky Dejdar, Lábus, Kaiser, Lucie a … Ivan Král (R.I.P.)

SLIPKNOT: Vermilion Pt. 2

Upřímně se přiznám (i když se mi budete smát), že tuhle skladbu jsem doposud vůbec neznal.

Jenom jsem poprosil kamaráda Milana, aby mi dal tip na nějakou křišťálovou píseň, a on vybral tohle. A je to fakt výborný, hudba i klip.

POUTNÍCI: Ukolébavka pro milenku

Tahle písnička, tenhle singl mi ve své době naprosto unikl, vůbec jsem o tom nevěděl, a o týhle nádherný ukolébavce jsem se dozvěděl až z reedice debutového alba Poutníků, kam byla zařazena cobyžto bonus. Možná jedna z největších autorských písní Roberta Křesťana, anebo – jak se říká – možná na velikosti nezáleží… Co na to ovšem milenky samotné…?    

SCORPIONS: Wind Of Change

No jo, no – song, který se stal symbolem změn, symbolem pádu berlínské zdí, symbolem pádu železné opony, symbolem pádu totality. Více než miliarda zhlédnutí hovoří za vše, hovoří za celý svět.

„What my guitar wants to say“…

Bohužel, v současné době se tato nádherná skladba dostává do zvláštního kontextu… Asi by to po těch více než 3 brutálních letech chtělo zase nějakej pořádnej Wind of Change…

MANOWAR: The Heart Of Steel

Manowar. No war. Only music. Please and thanx..

LUCIE: Sen

Lucií jsme začali, Lucií skončíme. Pravda, poprvé šlo o Bílou, teď jde o „černou“ – tedy rozuměno o desku Černý kočky mokrý žáby. Je fakt, že ty poslední dvě pecky z tohoto CD, který zde v rámci článku prezentuju (Amerika a Sen), jsou totálně podařený a nadčasový. Takže, metalisti, velký sorry, tady je hodně podařenej dream.

A geniálně brutální klip k tomu. 

Bonus: MOTORBAND: Turn the hourglass

Ahoj, tady Dědek.