KERNSTORY - 09: Sláva obelstil francouzskou policii

https://www.metal-line.cz/articles/rozhovor-s-tonym-vodickou-922

(Tech. pozn.: Článek byl automaticky převeden z původní platformy webu, tj. z jiné domény, takže se nemusí zobrazovat se všemi atributy.) 

Když jsem kdysi dělal s Tonym tenhle rozhovor (mimochodem, považuji jej dodnes za jedno z NEJ interview, jaký jsem kdy v životě spáchal), řekl mi k Francii toto:

Ve 2. pol. 80. let jste se s kapelou také dostali na zahraniční turné po Polsku a Francii. To musel být docela zážitek, dostat se v tu dobu i na Západ a moci tam hrát svou muziku! Jak k tomu vůbec došlo a jaké koncerty jste tam absolvovali, můžete nám to trošku přiblížit?

Turné po Polsku zahrnovalo asi 10 koncertů, ale nebylo dobře manažersky zajištěno, a tak jsme se docela rádi vraceli, naopak Francie byla pěkná. Já to ale nedokážu objektivně zhodnotit, jelikož jsem již odjížděl s naštípnutou patní kostí (natáčení Trianglu Galanta) a celé turné bylo pro mne obrovským utrpením. Kluci si to ale docela užívali a některé peprnější historky kolují po Kernu dodnes.

No a jednu z těch historek máme přímo zde:

15. příběh: Sláva obelstil francouzskou policii

Z vystoupení ve francouzském Dijonu se vracela unavená kapela pozdě v noci a na německých hranicích se kluci dohodli, že zastaví autobus a trošku se prospí. Po 4. hodině ranní si potřeboval "ulevit" Tony a po otevření dveří s hrůzou zjistil, že je autobus obklíčen francouzskou policií a než se zmohl na nějakou reakci, začala razie. Jediný kdo alespoň zachoval humor byl Karel, který ironicky jednoho četníka pozdravil : "ahoj, Kryšote !", ale byl ihned umravněn tlumočníkem, že prý bychom si mohli takové fóry šeredně odskákat.

V průběhu zásahu KERN vůbec netušil, o co vůbec jde, nicméně zachmuřené tváře policistů nevěstily nic dobrého. Tito se po půl hodině z autobusu stáhli ke svým zásahovým vozidlům, odkud k nám dolehl z vysílaček rozzuřený hlas někoho vyššího a my jsme konečně pochopili, že se tady asi hledají omylem drogy.

Četníci se tedy opět vrhli do autobusu a vše se opakovalo s mnohem větší intenzitou - vyhazovali nástroje, jeden dokonce řezal čalounění, až nakonec s vítězným pokřikem jeden četník zdvihl nádobku s bílým práškem. Policisté se shlukli k sobě a zelené tváře muzikantů sledovaly, jak velitel zásahu bere bílý prášek na špičku nože.

Slávek zaúpěl : "to je přece", ale než dořekl, již horlivý četník jazykem prášek znalecky olízl. Ve chvíli, kdy s vyvalenýma očima začaly četníkovi hustě z úst vycházet bubliny, jsme konečně zaregistrovali i zbytek Slávkovy věty - "to je přece můj prášek na praní".

Napjatá atmosféra rázem povolila a za veselého smíchu z obou stran jsme přijali omluvu a zakrátko pokračovali v návratu domů.

Holt, pánové, heroin musíte hledat jinde, my jsme spíš na ty buchty a čaj ...

Tony Vodička