KDYŽ ZAHOŘÍ DUŠE VE SKLADU HOŘLAVIN aneb DESKA DOBRÁ JAKO PRASE

Recenze / CD Alband: Sklad hořlavin / rok vydání: 2025 / digipack – 24-str. booklet / třetí řadové album kapely

Speciální poděkování Víťovi Fraňkovi.

Začněme od konce, a sice že remix kultovní Zídky bláznů asi fanoušky Albandu (potažmo Kernu) rozdvojí. Nicméně rozdvojená je vlastně celá deska, ovšem v tom dobrém slova smyslu: rozdvojená proto, že zhruba půlku písní už známe a půlku ještě ne.

Faktograficky o tom píšu v jiném článku – kdož chcete - viz:

metal-line.cz/articles/sklad-horlavin-uz-hori-3933

nicméně na tomhle místě se nechci věnovat racionální stránce desky, ale oné emocionální.

Co je první úžasná věc, že Jaroslav Albert Kronek, jakožto bez diskuse ústřední postava tělesa Alband, zní pěvecky naprosto fantasticky, hlasem i výrazem skvěle, svěže, lehce, přirozeně a strašně krásně nadoraz. V sedmdesáti, rockovej klobouk dolů. Co je další úžasná věc, že kapela Alband to naprosto chápe, a ví, kdo je tady „šéf“ (koneckonců, nadpis nad Albandem jménem „J. A. Kronek“ hovoří, pardon, vlastně zpívá za vše), takže nejenomže neprotestuje - až na jeden podíl Libora Machaty (text Kalimba) a na jeden kytaristy Michala Pospíšila (hudební podíl na Nebolí) - ale poctivě se podřizuje, neboli ji to nebolí, a právě proto vyhrává. A vyhrává, resp. hraje famózně.

Textově se ústředním sloganem možná stává Kronkův verš z Najdu: Někdo skončil a já začínám. Jedna osoba mi položila otázku: A s čím teda začíná? A já jsem odpověděl, že začíná s koncem. Protože s koncem sice začínáme už „…od narození“, ale postupem času si to uvědomujeme čím dál tím víc. Ono těch veršů tohoto druhu je na desce mnohem víc, ale nechci je vytrhávat z kontextu – stačí když si to poslechnete sami. Ostatně, recenze je z vlastní podstaty pouze subjektivní názor…

Co je podstatné, že tahle deska působí „neuvěřitelně“ uvěřitelně (a to i díky výbornému zvuku): je sevřená, a přitom rozevřená, a otevřená všem, kteří chtějí nebo budou chtít. A to přesto že střídá žánry jako Kronek úbory při koncertech (inu, Karel Gott kdysi řekl, že si nemůže na koncertech vzít dvakrát po sobě stejný oblek :-), takže propojuje poctivý kytarový rock (obecně) s hard rockovými aranžmá (Sklad hořlavin), s reggae (Androidka) anebo se zatlumenou kytarou snad nikam nezařaditelnou (Ženou). Zajímavá je pochopitelně rovněž vzpomínka na Zabiju to prase, která se nedostala na „dvojku“ Reziduum.   

Vypadá to, jako kdybych lhal, ale tady není v podstatě žádnej slabej song. Ono, co platí navěky věků -  že čas oddělí zrno od plev a rozezná to dobré. 

A co se týče „krvavého“ obalu? Jakožto milovník všelikých možných metalových žánrů to nemohu vyjádřit lépe než Milan Jordan na FB kapely: „Obal jak od Cannibal Corpse.“ – A včíl mudruj! :-)  

Bylo to zvláštní - myslel jsem, že už někdy před půlnocí usnu, leč najednou se mi po předchozím poslechu začaly rojit věty, a usnout nešlo. Prostě taková nějaká exploze či co :-), Tož jsem vstal a šel tohle napsat. Je to tím pádem hodně moc spontánní, ale mám polehčující okolnost, že už jsem přiznal, že emocionální. 

Ta deska je dobrá jako prase – který nikdy nezabiju…

Tady Dědek.

alband.cz

facebook.com/alband.cz