KDYŽ TI UMŘE STREJDA

Asi všichni víme, že nejsilnější vjemy a zážitky jsou ty z dětství, ať už se to týká hudby, lidí anebo různých věcí. Ta dětská paměť, a mozek vůbec, je prostě nějak jinak.

Umřel nám strejda Luboš. On to nebyl pokrevní strejda, ale byl věrnou součástí naší rodiny (stejně jako jí je jeho žena, naše teta Věra, a jejich syn Luboš – tehdy Lubošek :-), a právě proto je slovo strejda vlastně ještě mnohem víc, než kdyby bylo jenom „povinný“.

Hlavu mám plnou vzpomínek, a poněvadž mám hodně plastickou paměť, tak ty vzpomínky jsou dost barevný: pamatuju se na nádherný chvíle v jejich bytě v Černých Polích, kam jsme šalinou jezdili (a pětka tam jezdí furt, pokud se nepletu), na krásný chvíle v našem bytě, ať už v dnešním anebo předtím na Obránců míru, grilovaný kuřata na zahradě v Řečkovicích, potlach v hospůdce v Tenkrátu anebo asi moje poslední setkání se strejdou Lubošem před nějakou dobou u mne v práci, kdy za mnou přišel – se svědomitostí sobě vlastní – řešit nějaký problém SVJ.

Pamatuju se, že jsem jako děcko nikdy nechtěl z těch Černých Polí domů, vždycky jsem říkal „Mami, ještě nééé“, protože jsme si skvěle hráli s Luboškem a mně tam bylo hrozně fajn. Pamatuju se, jak teta Věra (jedna z nejlepších kuchařek, jakou znám!) jednou kdysi v 80. letech donesla k nám na zahradu štrúdl, ale ne ten klasický sladký s jablky, ale slanou nohavici z listovýho těsta s uzeninou a sýrem, a já koukal jako blázen, protože takovou variantu jsem neznal, a bylo to dobrý, že jsem se toho mohl užrat. Pamatuju se, jak jsem se kdysi se strejdou u ségry a u šváry bavil o jeho cestách po Sýrii atd., pamatuju se, že ať mi bylo přes dvacet anebo sotva deset, vždycky se ke mně choval jako rovný k rovnému a vždy mne trpělivě vyslechl.

Zážitky z dětství se nedají zapomenout, a ani ty pozdější. Strejdo Luboši, děkuju, že jsem Tě mohl poznat, děkuju za nezapomenutelné, a jelikož mám teď – jak už jsem řekl – hlavu plnou vzpomínek, dovol, abych Ti do Nebe poslal písničku, kterou mám strašně moc rád a která se jmenuje – Vzpomínky.

Tady Dědek, tady Petr.